ECLI:CZ:US:2012:4.US.1346.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1346/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Mgr. E. H. O. B., zastoupeného Mgr. Pavlem Hynkem, advokátem, AK se sídlem v Praze 1, Národní 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2011 č. j. 29 Cdo 3197/2010-334 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2010 č. j. 7 Cmo 72/2009-244 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem doručeným elektronicky se zaručeným podpisem dne 13. 4. 2012 se Mgr. E. H. O. B. (dále též "navrhovatel" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o zápis změn do obchodního rejstříku
II.
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 28. 11. 208 Městský soud v Praze (dále jen "rejstříkový soud") k návrhu navrhovatele rozhodl o výmazu Ing. J. Č., členky představenstva a prezidentky v rozhodnutí specifikované obchodní komory, z obchodního rejstříku.
Dne 1. 3. 2010 Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání dotčené obchodní komory rozhodnutí rejstříkového soudu změnil tak, že návrh na výmaz z obchodního rejstříku odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Konstatoval, že navrhovatel nebyl s ohledem na §31 odst. 2 obch. zákoníku k podání daného návrhu aktivně legitimován.
Dne 8. 12. 2011 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání navrhovatele proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.); přípustné dovolání bylo odmítnuto podle §243b odst. 5 a §218 o. s. ř. jako bezpředmětné v důsledku okolností nastalých ještě před vydáním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno základní právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Názor odvolacího soudu o nedostatku jeho aktivní legitimace považoval za nesprávný; odvolací soud i soud dovolací s poukazem na "bezpředmětnost" návrhu se zcela vyhnuly rozhodování o věci samé.
IV.
Ústavní soud a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný z následujících důvodů.
Stěžovatel se dovolával práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 a násl. Listiny a tvrdil, že postupem obecných soudů mu byla odňata možnost domáhat se projednání svých námitek proti zápisu Ing. J. Č. do obchodního rejstříku; jinak řečeno, nesouhlasil s právním názorem odvolacího soudu, dle kterého nebyl osobou oprávněnou podat podle ustanovení §31 odst. 2 obch. zákoníku návrh na výmaz zápisu jmenované z obchodního rejstříku.
V obecnější rovině Ústavní soud uvádí, že právo na přístup k soudu (včetně cestou návrhu na výmaz zápisu v obchodním rejstříku)) není absolutní, ale může být (a zpravidla též - jako v případě stěžovatele - i bývá) předmětem různých omezení, mj. týkajících se i podmínek řízení. Tato omezení jsou z pohledu základních procesních práv dovolená a jsou důsledkem skutečnosti, že již svojí podstatou právo na přístup k soudu vyžaduje regulaci státem. Nicméně státem aplikovaná omezení nesmí zabránit nebo omezit přístup jednotlivce k soudu takovým způsobem nebo do takové míry, že by byla zasažena samotná podstata tohoto práva. Navíc musí sledovat legitimní cíl, a musí existovat rozumný vztah proporcionality mezi použitými prostředky a cílem, jehož má být dosaženo.
V případě stěžovatele odvolací soud jeho návrh na výmaz zápisu z obchodního rejstříku posoudil jako návrh podaný osobu neoprávněnou.
Ústavní soud je toho názoru, že stávající a v případě stěžovatele i aplikovaná zákonná úprava procesních podmínek pro podání návrhu na výmaz zápisu v obchodním rejstříku obsažená v ustanoveních §31 a §34 obch. zákoníku základní právo stěžovatele na přístup k soudu sice omezuje, nikoliv ovšem výše popsaným ústavně nedovoleným způsobem. Dospěly-li obecné soudy k závěru, že stěžovatel nebyl osobou k podání návrhu oprávněnou, a svá rozhodnutí řádně odůvodnily, nelze v tom spatřovat zásah do základních procesních práv stěžovatele.
Stran poukazu stěžovatele na článek 36 odst. 1 Listiny je třeba vzít v úvahu, že toto ustanovení stanoví podmínku domáhat se svého práva "stanoveným postupem". V daném případě tímto "stanoveným postupem" nutno rozumět především postup upravený ve výše citovaných ustanoveních§31 a §34 obch. zákoníku.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 18. června 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu