ECLI:CZ:US:2012:4.US.1418.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1418/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Dagmar Lastovecká, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Michaela Židlická, ve věci ústavní stížnosti 1) J. L., zastoupeného Mgr. Pavlem Pěnkavou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Místecké ul. 329/258, vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 1418/12, a ve věci ústavní stížnosti 2) D. V., zastoupeného Mgr. Petrem Kaustou, advokátem, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Čs. legií 1719/5, 702 00, vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1477/12, přičemž uvedené ústavní stížnosti směřují proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 32 T 2/2010-4163 ze dne 20. 10. 2010, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 6 To 19/2011-4377 ze dne 18. 3. 2011 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 972/2011-133 ze dne 15. 12. 2011, za účasti Krajského soudu v Ostravě, Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, o spojení věcí, takto:
Ústavní stížnosti vedené dosud pod sp. zn. IV. ÚS 1418/12 a sp. zn. III. ÚS 1477/12 se spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 1418/12.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel ústavní stížnosti uvedených stěžovatelů směřující proti v záhlaví citovaným rozhodnutím. Všechna rozhodnutí, jakož i obě ústavní stížnosti, se týkají téhož řízení trestního, v němž bylo rozhodnuto o vině a trestu stěžovatelů, kteří byli uznáni vinnými jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. 12. 2009 (dále "tr. zák.") jednak pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), e), g) tr. zák., jednak trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., za což byli odsouzeni shodně podle §219 odst. 2 tr. zák., §29 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byli pro výkon tohoto trestu zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §29 odst. 1 tr. zák. bylo současně u každého z těchto obviněných rozhodnuto, že doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou se pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává.
Obecné soudy vzaly v uvedeném trestním řízení za prokázané, že stěžovatelé v rámci své příslušnosti k extremistickým skupinám a hnutím, spojené s rasovými projevy, ve snaze se v rámci těchto hnutí i vůči společnosti zviditelnit provedením větší akce, před 120. výročím narození Adolfa Hitlera, připadajícím na 20. 4. 2009, které si členové těchto skupin obvykle připomínají pořádáním nejrůznějších akcí, dne 18. 4. 2009 kolem 23.45 hod., po předchozím plánování, poté, co 1) stěžovatel, znalý místních poměrů ve V., okres O., vytipoval dům v ulici O. ve V., obývaný početnou romskou rodinou s malými dětmi, v úmyslu založit požár a usmrtit obyvatele domu pro jejich příslušnost k této etnické skupině včetně osob mladších patnácti let, poté, co po vzájemné domluvě společně přijeli do V. automobilem Škoda Favorit, 2) stěžovatele, který nejprve řídil obviněný V. C. a dále ve V. 1) stěžovatel, v blízkosti místa útoku si připravili tři zápalné láhve tak, že 1) a 2) stěžovatel a obviněný V. C. nalili nejméně do tří čtvrtin skleněných láhví od alkoholických nápojů o obsahu nejméně 0,7 litrů benzín zn. Natural, do hrdel láhví vložili smotky tkaniny tak, že z ní vytvořili zápalné knoty, láhve, benzín i tkaninu předtím obstaral obviněný V. C. po domluvě se 2) stěžovatelem a obviněným I. M., nasedli do automobilu, který poté řídil obviněný 1) stěžovatel, na místa spolujezdce řidiče se posadil 2) stěžovatel a na zadní sedadla se posadili obvinění I. M. a V. C. a přijeli k vytipovanému domu v ulici O.; v průběhu jízdy si mimo 1) stěžovatele zamaskovali obličeje a nasadili rukavice a po příjezdu k domu z automobilu vystoupili obvinění I. M., V. C. a 2) stěžovatel s připravenými zápalnými láhvemi, přistoupili k domu stojícímu podélně v blízkosti místní komunikace, zapálili knoty láhví zapalovačem obstaraným 1) stěžovatelem, každý z nich se postavil k jednomu ze čtyř oken, v pořadí odleva, 2) stěžovatel, obvinění I. M. a V. C. zápalné láhve s hořícími knoty vhodili do oken, takže došlo k rozbití láhví a rozhoření benzínu a k zapálení hořlavých látek v domě, a poté z místa odjeli připraveným automobilem. Tím způsobili v celém domě rychle se šířící požár a následné úplné vyhoření domu. Hořícím benzínem byla potřísněna nezletilá která spala na válendě pod oknem, a utrpěla zranění bezprostředně ohrožující život, popáleniny II. až III. stupně na 77 % povrchu těla a popálení horních cest dýchacích, popáleniny byly lokalizované téměř na celém obličeji, na přední části hrudníku, v bederní krajině a v celém rozsahu dolních a horních končetin, na některých místech dosahovaly až IV. stupně a v důsledku těchto poranění byla poškozená hospitalizována od 19. 4. 2009 do 2. 12. 2009 ve Fakultní nemocnici v Ostravě a následně byla opakovaně hospitalizována sedm i více dnů; podrobila se 14 operacím, nadále se podrobuje pravidelným rehabilitacím spojenými i s hospitalizacemi, lékařské zákroky řešily zajištění dýchacích cest, odstranění spálené devitalizované kůže, amputaci čtvrtého a pátého prstu pravé ruky a pátého prstu levé ruky, v pravé dolní končetině došlo ke zkrácení Achillovy šlachy s poruchami chůze a stání, doposud není u poškozené obnovena úchopová schopnost pravé ruky a zůstaly jí plošné jizvy v obličeji, na trupu a všech končetinách, také se u ní projevují potíže ve smyslu psychické retardace; při lékařských zákrocích jí byly prováděny autotransplantace kožních štěpů. V průběhu dlouhodobé hospitalizace byla poškozená nezletilá opakovaně v ohrožení života v důsledku popáleninového šoku, selhávání funkce ledvin a sepsí, do budoucna se u ní předpokládá řada nutných plastických zákroků, které ale neodstraní způsobené následky. Poškozená A. S. utrpěla popáleniny II. stupně celkem na 27 % povrchu těla, které byly lokalizovány především na horních a dolních končetinách a na levé straně tváře, pro které byla hospitalizována v popáleninovém centru Fakultní nemocnice v Ostravě v době od 19. 4. 2009 do 2. 5. 2009 a od 22. 8. 2009 do 3. 9. 2009, u poškozené A. S. v důsledku tohoto útoku došlo k rozvinutí posttraumatického syndromu s úzkostně depresivní symptomatikou. P. K. utrpěl popáleniny II. a III. stupně celkem na 11 % povrchu těla, které především byly na horních a dolních končetinách, na přední straně trupu, pro které byl hospitalizován od 19. 4. do 20. 4. 2009 ve Slezské nemocnici v Opavě, a jednalo se u něj o středně těžká poranění s průměrnou dobou léčení 3 týdnů. V případě poškozených nezletilé, A. S. a P. K. nedošlo k jejich usmrcení pouze shodou okolností nezávislých na vůli obviněných a v důsledku poskytnutí vysoce kvalifikované lékařské péče. V místnosti obývané poškozenou A. S. poškozeným P. K. a poškozenou nezletilou byly přítomny také nezletilé K., K., a P., které spaly v postelích na protilehlé straně zasaženého okna, přičemž opět jen shodou náhod nedošlo k jejich zasažení hořícím benzínem, utrpění popálenin a k bezprostřednímu ohrožení jejich života. V druhé části domu byli přítomni poškozená V. M., která nespala, poškozený V. M., který spal; v době vhození zápalných láhví V. M. nebyla v bezprostřední blízkosti okna, okamžitě vzbudila svého manžela V. M., spícího v posteli přímo pod oknem, a neutrpěli popáleniny. Obvinění si noční dobu vytipovali, objekt a založení tří ohnisek požáru zvolili v úmyslu usmrtit osoby přítomné v domě, případně ztížit jejich záchranu. Zapálením domu způsobili škodu v částce nejméně 131 260 Kč, dům musel být posléze demolován a další škodu způsobili shořením vybavení domu a osobních věcí poškozených.
Stěžovatelé v obou ústavních stížnostech vznesli proti napadeným rozhodnutím a způsobu vedení řízení obdobné námitky.
Dle ustanovení §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením §112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.
V případě shora uvedených ústavních stížností jsou tyto zákonné předpoklady naplněny, Ústavní soud proto z důvodu hospodárnosti a efektivity spojil tyto věci ke společnému řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2012
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu