ECLI:CZ:US:2012:4.US.1446.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1446/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhů A. H., bez právního zastoupení, směřujícím proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. listopadu 2011, č.j. 30 Ca 111/2009-120, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. ledna 2012, č.j. 1 Ans 14/2011-133, a současně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. listopadu 2011, č.j. 30 Ca 121/2009-109, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. ledna 2012, č.j. 1 As 146/2011-121, ve spojení s návrhem, aby Ústavní soud odstranil z právních předpisů povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační stížnosti, ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky, takto:
Návrhy se odmítají.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 19. dubna 2012, se navrhovatelka domáhala zrušení napadených rozhodnutí, jimiž mělo porušeno její právo na spravedlivý proces. Rozhodnutími krajského soudu byly odmítnuty žádosti navrhovatelky o osvobození od soudních poplatků, proti čemuž brojila kasačními stížnostmi a následně v tomto návrhem k Ústavnímu soudu. Současně navrhla odstranění poplatkové povinnosti a povinného právního zastoupení v zákonem předepsaných řízeních před nejvyššími soudy a Ústavním soudem.
Ústavní soud se nejprve zaměřil na splnění procesních náležitostí projednávaného podání k Ústavnímu soudu, přičemž především zjistil, že navrhovatelka není právně zastoupena. Z lustra podání navrhovatelky se přitom podává, že se na Ústavní soud obrátila opakovaně, v různých věcech, opakovaně však bez právního zastoupení a s identickým návrhem na zrušení poplatkové povinnosti a povinnosti právního zastupování. Navrhovatelka byla v minulosti opakovaně poučena o náležitostech ústavní stížnosti, a o tom, že není nutnou podmínkou, aby se jí takovéhoto poučení, respektive výzvy k odstranění vad podání, dostávalo vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze tedy vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatelce zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by nové poučování navrhovatelky o vadách podání a možnostech jejich odstranění bylo jen postupem neefektivním a formalistickým.
Za tohoto stavu věci Ústavní soud konstatuje, že navrhovatelka přesto zjevně nerespektovala ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), který ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem.
Podle ustanovení §43 odstavce 1 písmene a) zákona o Ústavním soudu soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne. V projednávaném případě tato situace nastala, a proto Ústavní soud návrh odmítl, aniž by vyzýval navrhovatelku k odstranění vad podání.
Návrh na zrušení právního předpisu je možné podat v souvislosti s ústavní stížností. Pokud však tato je odmítnuta sdílí osud jejího návrhu na zrušení napadených rozhodnutí soudů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2012
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka