ECLI:CZ:US:2012:4.US.1468.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1468/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Klubu vojenské historie Brno se sídlem v Brně, Rolnická 7, zastoupeného JUDr. Ludvíkem Ševčíkem ml., advokátem Společné advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Kobližná 19, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2012 č. j. 247 EC 246/2010-49 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu osobně dne 20. 4. 2012 se Klub vojenské historie Brno (dále jen "žalobce" nebo "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Brně (dále jen "nalézací soud") vydaný v řízení o zaplacení 1 920 Kč (z titulu bezdůvodného obohacení) s příslušenstvím.
II.
Z napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 23. 3. nalézací soud zastavil řízení ohledně příslušenství (výrok I.), žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení; žaloba byla zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace žalobce.
III.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nalézacímu soudu vytkl, že jej nepoučil podle ustanovení §118a o. s. ř. v otázce aktivní věcné legitimace. Ústavní stížnost se sice týká bagatelní věci, v tomto případě se však jedná o extrémní zásah státu vyžadující zásah Ústavního soudu.
IV.
Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
Skutková zjištění a o ně se opírající právní závěry nalézacího soudu jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad procesní spravedlivosti. Maje stěžovatelem naříkané rozhodnutí za ústavně souladné, může Ústavní soud na jeho ústavně akceptovatelné odůvodnění plně odkázat.
Kromě již uvedených důvodů je zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti dána též bagatelitou žalované částky. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutím ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, které není již z kvalitativního hlediska obecně schopno založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 19. 9. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2497/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz); případný zásah uplatňuje pouze v případech extrémního vybočení obecného soudu ze standardů, jež jsou esenciální pro zjištění skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení (srov. usnesení ze dne 5. 6. 20087 sp. zn. III. ÚS 2612/07 a další rozhodnutí v něm citovaná, dostupné na http://nalus.usoud.cz), který v projednávaném případě neshledal.
S ohledem na výše uvedené odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu