ECLI:CZ:US:2012:4.US.1553.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1553/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Miloslavem Výborným o ústavní stížnosti 1. I. Č., 2. Z. Č., obou zastoupených JUDr. Janem Kotíkem, advokátem, AK se sídlem U Prašné brány 1078/1, 110 00 Praha, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2011 č. j. 47 Cm 216/2010-70 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním předaným k poštovní přepravě dne 25. 4. 2012 (doručeným Ústavnímu soudu den následující) označeným jako ústavní stížnost vyjádřili stěžovatelé přesvědčení, že usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 47 Cm 216/2010-70 ze dne 5. 12. 2011 "a postojem VS Praha bylo porušeno jejich právo na rovné postavení účastníků v občanském soudním řízení a tudíž i právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny".
K výzvě soudce zpravodaje vytýkající vady návrhu (především absenci stížnostního žádání) doplnil právní zástupce stěžovatelů prvotní podání stěžovatelů ve lhůtě k tomu stanovené o řádné označení účastníků a o formulaci petitu; pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod navrhli stěžovatelé zrušit usnesení shora uvedené. Doplnění ústavní stížnosti jinak doslovně kopírovalo první podání stěžovatelů; k dříve uplatněným argumentům byla pouze připojena věta prohlašující, že "[ú]stavní stížnost je v souladu s §75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu podána včas, tj. do 1 roku od vydání Usnesení KS Praha"; žádná tvrzení, v čem údajné naplnění podmínek citovaným zákonným ustanovením předpokládaných spočívalo, stěžovatelé neuvedli.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato lhůta je lhůtou procesní a současně lhůtou, jež nemůže být prominuta ani prodloužena.
Z doručenky vyžádané Ústavním soudem vyplynulo, že stěžované rozhodnutí, proti němuž i dle v něm obsaženého poučení opravný prostředek nebyl přípustný, bylo právnímu zástupci stěžovatelů doručeno dne 9. 12. 2011.
Byla-li ústavní stížnost podána až dne 25. 4. 2012, nezbylo, než ji odmítnout jako návrh opožděně podaný. K právnímu názoru stěžovatelů, dle něhož byla ústavní stížnost podána včas s ohledem na ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, sluší se podotknout, že jde o názor zjevně nesprávný a rozporný nejen s nejasnostmi nevzbuzujícím textem relevantních ustanovení zákona o Ústavním soudu, ale i se zcela jednotnou a všeobecně dostupnou judikaturou Ústavního soudu i názory doktrinárními; odkázat tu postačí na všechny existující komentáře k zákonu o Ústavním soudu i na v nich citovaná rozhodnutí upínající se k běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem k jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 29. května 2012
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj