ECLI:CZ:US:2012:4.US.1607.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1607/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. května 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatelky H. J., zastoupené Mgr. Jitkou Otmarovou, advokátkou se sídlem Praha 1, V Jámě 699/1, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. února 2012 č. j. 25 Cdo 2739/2011-141, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2010 č. j. 70 Co 167/2010-92 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. listopadu 2009 č. j. 41 C 307/2008-56, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka, která podala ústavní stížnost proti výše označeným rozhodnutím, odůvodnila svůj návrh tím, že se jimi cítí dotčena v právech zakotvených v čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že se domáhala zaplacení částky 53 000 Kč, kterou považuje za škodu, způsobenou jí žalovaným advokátem porušením povinností při právním zastupování - jako její zástupce ji dostatečně nepoučil o možných rizicích spojených se žalobou, zejména pak o důsledcích vyplývajících z částečného zpětvzetí žaloby o náhradu škody ve výši 2 784 185 Kč s příslušenstvím, kterou podala proti České republice dne 17. 2. 2005 u Obvodního soudu pro Prahu 2 (věc vedena pod sp. zn. 19 C 114/2006). V důsledku nesprávného poučení tak souhlasila dle svého přesvědčení pod psychickým nátlakem s částečným zpětvzetím žaloby, a to o 1 323 460 Kč, když v této částce bylo zahrnuto mj. i 53 000 Kč, představujících nárok vůči ní ze strany směnečného věřitele, z jehož strany však šlo o směnečný podvod. Proto částku 53 000 Kč uplatnila žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 2, který ji zamítl, soud II. stupně rozsudek potvrdil, dovolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze Nejvyšší soud odmítl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na svou judikaturu vztahující se k odpovědnosti advokáta za vznik škody způsobené jeho klientovi v souvislosti s výkonem advokacie, na §24 zákona č. 85/1996 Sb., §135 odst. 2 občanského soudního řádu, na rozhodnutí a závěry odvolacího soudu, který (shodně jako soud I. stupně) neshledal příčinnou souvislost mezi postupem žalovaného při výkonu advokacie a tvrzeným vznikem škody, jakož i na §237 odst. 1 písm. c) a §243b odst. 5 věta první občanského soudního řádu, opodstatněně rozhodl tak, jak v jeho výroku obsaženo. Lze dodat, že odvolací soud, který přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s §212 a s §212a občanského soudního řádu, své rozhodnutí, s odkazem na soudem správně zjištěný skutkový stav a z toho učiněné právní závěry, vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, a proto i na obsah tohoto odůvodnění lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2012
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu