ECLI:CZ:US:2012:4.US.1857.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1857/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. září 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatele J. H., zastoupeného Mgr. Adamem Zlámalem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 1323/15, o ústavní stížnosti proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2012 č. j. 30 Co 22/2012-36 a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. prosince 2011 č. j. 28 C 15/2011-24, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že jako nájemce bytu hradil pronajímateli nájemné ve výši 3 143,- Kč měsíčně, když dle jeho přesvědčení na takto stanovenou zvýšenou úhradu z částky 1 096,- Kč neměl pronajímatel právní nárok. Proto žalobou požadoval vrácení přeplatku ve výši rozdílu mezi tím, co uhradil a tím, co je oprávněným nárokem žalovaného, když měsíční přeplatek činil 2 047,- Kč. Současně navrhoval, aby soud určil neplatnost zvýšení nájemného, jak je stanovil pro rok 2011 pronajímatel. K výzvě soudu žalobu řádně doplnil a z tohoto doplnění jednoznačně vyplývalo, co žalobou sledoval, čeho se domáhal. Proto její odmítnutí ze strany soudu I. stupně považoval za nesprávné a podal si proti jeho výroku odvolání. Soud II. stupně změnil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 tak, že se neodmítá projednání žaloby na vrácení přeplatku nájemného a to za období od 1. 1. 2011 do 18. 7. 2011 spolu s příslušenstvím, v dalším je však potvrdil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem pro odmítnutí je také zjištění, že jde o návrh nepřípustný [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3, §75 odst. 1, §43 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu napadených usnesení nutno konstatovat, že ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 a brojící i proti usnesení soudu II. stupně, jímž byl částečně jeho výrok o odmítnutí podání žalobce, nyní stěžovatele, změněn tak, že se návrh týkající se zaplacení částky 14 329,- Kč s přísl. neodmítá, je stížností nepřípustnou, když napadá usnesení, jež není rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho tvrzeného práva poskytuje (proti usnesení soudu I. stupně podal žalobce odvolání) a když napadá i výrok soudu II. stupně, jímž bylo odvolání proti odmítnutí jeho podání částečně vyhověno a žaloba o "přeplatek nájemného" ve výši 14 329,- Kč s příslušenstvím bude soudem projednána. Návrh brojící proti výroku rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým bylo jinak usnesení soudu I. stupně (o odmítnutí části podání žalobce pro neodstranění jeho vad) potvrzeno, byl shledán zjevně neopodstatněným. Odvolací soud se důvodně pro toto rozhodnutí ztotožnil se závěry soudu I. stupně, dostatečně je odůvodnil a na jeho obsah lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. září 2012
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu