ECLI:CZ:US:2012:4.US.2068.12.1
sp. zn. IV. ÚS 2068/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele R. V., zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem na adrese Žďár nad Sázavou, Nádražní 21, proti exekučnímu příkazu soudního exekutora Exekutorského úřadu Žďár nad Sázavou, JUDr. Jiřího Komárka, ze dne 10. dubna 2012 č. j. 038 EX 17/12-3, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. června 2012, se stěžovatel domáhal podle §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedeného exekučního příkazu s tvrzením, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
Z předložené ústavní stížnosti a přiložené přílohy Ústavní soud zjistil, že napadeným exekučním příkazem pověřený soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce postižením obchodního podílu v obchodní společnosti stěžovatele k uspokojení pohledávky oprávněných dvou nezletilých synů stěžovatele pro dlužné výživné v částce 74 000,- Kč a v částce 44 000,- Kč, pro běžné výživné splatné v budoucnu a pro náklady exekuce.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v exekutorem poskytnuté lhůtě vymáhané pohledávky dobrovolně uhradil, včetně předběžně vyčíslených nákladů exekuce. V mezidobí se ovšem nedopatřením dostal do prodlení s úhradou běžného výživného za další dva měsíce v celkové výši 16 000,- Kč, dluh dodatečně splnil a v současné době na výživném dluh nemá a plnění vyživovací povinnosti do budoucna má zajištěno. Dle názoru stěžovatele nebylo žádného racionálního důvodu, proč vydávat exekuční příkaz k postižení jeho obchodního podílu, jehož hodnota se pohybuje v řádu milionu korun, navíc za situace, kdy postižení obchodního podílu exekučním příkazem má dle ustanovení §148 odst. 2 obchodního zákoníku účinky zrušení účasti společníka ve společnosti. Postup soudního exekutora považuje stěžovatel za zcela bezprecedentní útok na jeho majetková práva, který je zcela v rozporu se zásadami uvedenými v ustanovení §47 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, a rozvedenými v usnesení Ústavního soudu ze dne 5. srpna 2010 sp. zn. II. ÚS 2081/10.
Ústavní soud doručil ústavní stížnost pověřenému soudnímu exekutorovi, který ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 21. června 2012 uvedl, že byl pověřen provedením exekuce na základě usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 31. ledna 2012 č. j. 12 EXE 136/2012-19, kterým byla nařízena exekuce podle vykonatelného exekučního titulu, kterým je pravomocný a vykonatelný rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19. června 2009 č. j. 5 Nc 1561/2009-22, k uspokojení pohledávky oprávněných. Je pravdou, že stěžovatel po doručení výzvy dobrovolně zaplatil částku, k jejíž úhradě byl vyzýván. Nicméně s ohledem na to, že exekuční řízení je vedeno jak pro dlužné výživné, tak pro běžné výživné splatné do budoucna, nelze exekuci zastavit, neboť tato i po úhradě v daném období dlužného výživného je nadále vedena právě pro běžné výživné, jakožto opakující se plnění splatné do budoucna. Stěžovatel přitom na výživném dlužil dlouhodobě, proto vznikl nemalý dluh. Pověřený soudní exekutor ihned po zjištění, že stěžovatel dluží za další dva měsíce běžného výživného částku 16 000,- Kč, jej telefonicky na tuto skutečnost upozornil. Stěžovatel reagoval tak, že na úhradu nemá finanční prostředky. S ohledem na popsaný vývoj v předmětné exekuční věci proto pověřený soudní exekutor přistoupil k provedení exekuce, přičemž podotkl, že majetková účast stěžovatele v obchodní společnosti je vyjádřena částkou 100 000,- Kč. Pověřenému soudnímu exekutorovi byl znám i nemovitý majetek stěžovatele v k. ú. Křižanov, jehož hodnotu lze předpokládat v řádu milionů. Proto byl pověřeným soudním exekutorem vyhodnocen jako nejpřiměřenější způsob provedení exekuce právě postižení obchodního podílu stěžovatele. Pověřený soudní exekutor závěrem svého vyjádření naprosto vylučuje, že vydáním napadeného exekutorského příkazu byl stěžovatel zkrácen ve svých právech a navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.
Vyjádření pověřeného soudního exekutora doručil Ústavní soud stěžovateli, který ve své replice, doručené Ústavnímu soudu dne 19. července 2012, namítal, že exekuci ve prospěch pohledávek, jejichž splatnost podle vykonávaného rozhodnutí nastane teprve v budoucnu, lze nařídit pouze srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů, které mají charakter opakujících se plnění a které lze v budoucnu očekávat (§284 odst. 2 o. s. ř.). Postižení svého obchodního podílu proto nadále považuje za zcela nepřiměřené a nezákonné (§47 odst. 1 exekučního řádu). Pokud exekutor zjistil jeho nemovitý majetek, nic mu dle názoru stěžovatele nebránilo zřídit na tento majetek exekuční zástavní právo, což by bylo pro stěžovatele dostatečně motivující.
Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
Pověřený soudní exekutor je oprávněn posoudit, který nebo které způsoby exekuce zvolí, je oprávněn vést exekuci jedním nebo více či dokonce všemi možnými způsoby exekuce současně podle svého uvážení při respektování pravidla přiměřenosti a pravidla priority. Ustanovení §47 odst. 1 exekučního řádu ukládá exekutorovi zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména k nepoměru výše závazků
povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo. Podle §58 odst. 1 exekučního řádu může pak být exekuce na majetek povinného provedena jen do výše bezpečně postačující k uhrazení vymáhané pohledávky a jejího příslušenství (včetně příslušenství, které podle očekávání vznikne v průběhu exekuce a včetně nákladů exekučního řízení). Pokud exekutor princip přiměřenosti či pravidlo
priority poruší, může se povinný bránit podáním návrhu na (částečné) zastavení exekuce s odkazem na výše uvedená ustanovení exekučního řádu podle §268 odst. 1 písm. h) a §268 odst. 4 o. s. ř. (ve spojení s §55 odst. 1 exekučního řádu) a podáním návrhu na odklad exekuce podle §54 exekučního řádu (ve spojení s §266 odst. 2 o. s. ř.). Stěžovatel přitom v ústavní stížnosti ani netvrdil, že by návrh na zastavení či odklad exekuce podal.
Ústavní soud v nyní posuzované věci kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení tvrzených práv stěžovatele, neshledal. Pověřený soudní exekutor vydal napadené rozhodnutí na základě pravomocného exekučního titulu a toto rozhodnutí je pak logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodněno. Stěžovateli byl obsah předmětného exekučního příkazu znám, včetně skutečnosti, že je vydán i pro
běžné výživné do budoucna a bylo zcela věcí stěžovatele, aby tuto skutečnost respektoval, popřípadě účinně bránil svá základní práva uplatněním opravných prostředků uvedených v předchozím odstavci. Napadené rozhodnutí není ani v rozporu se závěry, vyjádřenými ve stěžovatelem citovaném rozhodnutí Ústavního soudu, neboť toto rozhodnutí na posuzovanou věc nedopadá.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 24. července 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu