ECLI:CZ:US:2012:4.US.2130.12.1
sp. zn. IV. ÚS 2130/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Z. B., zastoupeného Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109B, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 8 C 110/98-34 ze dne 9. února 2000 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na zásah do svých práv zakotvených v čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v záhlaví citované rozhodnutí bylo vydáno v řízení, ve kterém mu byl ustanoven opatrovník a o kterém mu tak nebylo nic známo. Stěžovatel se podle jeho tvrzení od dubna roku 1989, kdy emigroval do Kanady, nezdržoval v České republice. Z Kanady se zpět do České republiky vrátil až v roce 2007, a proto nemohl v roce 1994 jednat se žalobcem spol. Čepro, a.s. (dále jen "žalobce"), uzavírat s ním smlouvy, odebírat od něj motorovou naftu a benzín a nemohl tak ani žalobci dlužit žalovanou částku. Stěžovatel uvedl, že o existenci soudního řízení a v záhlaví citovaného rozhodnutí se dozvěděl prostřednictvím zástupce žalobce až po vydání nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn III. ÚS 554/09 ze dne 15. července 2009, jímž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 15 C 145/99-44 ze dne 7. března 2002 (vydaný proti stěžovateli k žalobě žalobce za stejných okolností, jako rozsudek uvedený v záhlaví). Poté začal podle svého tvrzení stěžovatel po věci pátrat a tak se dodatečně o v záhlaví citovaném rozsudku dozvěděl.
Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 8 C 110/98 Ústavní soud zjistil, že stěžovateli bylo uloženo v záhlaví citovaným rozhodnutím zaplatit žalobci částku 144.452,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení ode dne 3. ledna 1995 do zaplacení a náklady řízení ve výši 13.962,- Kč. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se nepodařilo zjistit pobyt žalovaného (nyní stěžovatele), a proto mu byl v řízení ustanoven jako opatrovník justiční čekatel Mgr. P. T., tedy osoba s právnickým vzděláním. V záhlaví citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 29. dubna 2000. Z obsahu nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 554/09 ze dne 15. července 2009 pak vyplývá, že proti stěžovateli bylo pod sp. zn. 15 C 145/99 vedeno řízení rovněž o žalobě žalobce, a to o částku 292.084,80 Kč. Tuto částku bylo uloženo stěžovateli zaplatit rozsudkem č. j. 15 C 145/99-44 ze dne 7. března 2002. O tomto rozsudku se stěžovatel podle jeho tvrzení dozvěděl z exekučního řízení. Stěžovatel pak neprodleně podal ústavní stížnost, které bylo vyhověno s tím závěrem, že soud splnil zákonnou vyhledávací povinnost (ohledně pobytu žalovaného) a ustanovení opatrovníka předcházelo potřebné šetření o faktickém pobytu stěžovatele a o tom, zda jsou dány předpoklady pro zvolený postup. Ustanovený opatrovník - vyšší soudní úřednice - však nebyla schopna práva a oprávněné zájmy účastníka, jehož zastupovala, hájit. Z uvedeného nálezu i z obsahu nyní podané ústavní stížnosti je nepochybné, že stěžovatel nejméně od roku 2007 (což sám tvrdí) pobýval v České republice a z jeho návrhu vyplývá, že nejméně od roku 2009 mu bylo známo, že u Okresního soudu v Ústí nad Labem probíhala proti němu k žalobám žalobce soudní řízení, během nichž se nepodařilo zjistit místo jeho pobytu.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud, stejně jako ve skutkově a právně srovnatelné věci stěžovatele, o níž bylo rozhodnuto usnesením sp. zn. I. ÚS 2132/12 ze dne 19. června 2012, konstatuje, že projednávanou ústavní stížnost podal stěžovatel nepochybně po lhůtě k tomu stanovené. Proto Ústavnímu nezbylo, než ji podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout, když s ohledem na tento závěr nebylo třeba zabývat se již tím, zda stěžovatel vyčerpal či nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého tvrzeného práva (§75 odst. 1 citovaného zákona).
K poukazu stěžovatele na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 554/09 ze dne 15. července 2009 lze uvést, stejně jako to Ústavní soud učinil ve výše zmíněném usnesení sp. zn. I. ÚS 2132/12 ze dne 19. června 2012, že důvodem zrušení rozsudku sp. zn. 15 C 145/99 ze dne 7. března 2002 uvedeným nálezem byl zjištěný nesprávný postup soudu při výběru opatrovníka stěžovatele z pohledu jeho schopností hájit jeho zájmy jako účastníka řízení - tím se od obsahu učiněných zjištění v předmětné věci nepochybně odlišuje.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 26. července 2012
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka