ECLI:CZ:US:2012:4.US.2665.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2665/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. L. H. a 2. S. H., obou zastoupených Mgr. Janem Nedomou, advokátem, AK se sídlem Nový Malín 426, 788 03 Nový Malín, proti usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 4. 11. 2008 č. j. 5 C 253/2006-149 a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. 5. 2011 č. j. 12 Co 160/2009-234 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností napadli stěžovatelé shora označená soudní rozhodnutí, v nichž spatřovali porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva vlastnit majetek ve smyslu ustanovení čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny.
Dle názoru stěžovatelů odvolací soud pochybil, neboť změnil usnesení soudu prvního stupně a nařídil prodej zastavených nemovitostí, ačkoliv stěžovatelé tvrdili, že pohledávka vůči nim zanikla. Názor obecných soudů (podpořený právním názorem Nejvyššího soudu), podle něhož nemůže být taková námitka uplatněna v první fázi řízení o nařízení soudního prodeje zástavy, nýbrž až ve fázi řízení vykonávacího, pokládají stěžovatelé za nesmyslný a protiústavní.
Zároveň stěžovatelé upozornili, že výklad odsouvající možnost podat námitku až do fáze vykonávacího řízení vede k absurdní situaci, v níž jsou osoby, které řádně splnily svůj závazek, nuceny hradit náklady nalézacího řízení.
II.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh předcházejícího řízení před soudy ve věci rozhodujícími, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
III.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobami oprávněnými a řádně zastoupenými. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh částečně nepřípustný a ve zbylém rozsahu z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada je vyjádřena v ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
V projednávané věci však proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu mohli stěžovatelé brojit dovoláním, o čemž byli odvolacím soudem též řádně poučeni. Stěžovatelé této možnosti nevyužili, čímž však zároveň - ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu - nevyčerpali před podáním ústavní stížnosti prostředek, který jim zákon k ochraně jejich práva poskytoval. Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci je tedy nepřípustná.
V rozsahu směřujícím proti usnesení soudu prvního stupně je pak ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, neboť výrokem tohoto usnesení bylo rozhodnuto zcela ve prospěch stěžovatelů a žádný zásah Ústavního soudu proti němu nemohl by tak jejich právní postavení učinit příznivějším.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) a zčásti podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu