infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16.08.2012, sp. zn. IV. ÚS 2841/12 [ usnesení / ŽIDLICKÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2012:4.US.2841.12.2

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2012:4.US.2841.12.2
sp. zn. IV. ÚS 2841/12 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti M. K., zastoupené JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem, AK se sídlem Křižíkova 56, 186 00 Praha 8, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 25. 5. 2012 sp. zn. 2 ZN 1485/2012-10, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Včas podanou ústavní stížností brojila stěžovatelka proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 25. 5. 2012, jímž jí byla zamítnuta stížnost proti usnesení policejního komisaře Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, o odložení v trestní věci podezření ze spáchání přečinu nebezpečného pronásledování podle §384 odst. 1 trestního zákoníku, jehož se měl dopustit neznámý pachatel, ze dne 14. 5. 2012. V této stížnosti stěžovatelka uvedla, že dle jejího názoru nevyhodnotil policejní komisař důkazy v podobě svědeckých výpovědí, neboť se spokojil s hromadným odepřením podání svědecké výpovědi z důvodu nebezpečí trestního stíhání podle §100 odst. 2 zákona č. 141/1961, trestního řádu, bez bližšího odůvodnění. Stěžovatelka uvedla ve své ústavní stížnosti řadu skutečností, jimiž mělo být ze strany státu zasaženo do jejich ústavně garantovaných práv. Státní zastupitelství odůvodnilo odmítnutí této stížnosti tím, že dle jeho názoru předmětné pachatelovo jednání nenaplňovalo znaky skutkové podstaty uvedeného přečinu; jednak proto, že nebylo dostatečně prokázáno, že objektem pronásledování byla skutečně stěžovatelka, jelikož na zajištěných fotografiích byly i jiné osoby a též kvůli nedostatku dlouhodobosti, taktéž potřebné pro naplnění skutkové podstaty uvedeného přečinu. K otázce týkající se stěžovatelkou tvrzeného chybného provedení důkazů uvedlo státní zastupitelství pouze to, že zadržené osoby využily svého práva nevypovídat. Stěžovatelka v odmítnutí výše uvedené stížnosti vidí porušení svého základního práva stanoveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tedy práva na možnost každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. II. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Úvodem je třeba poznamenat, že Ústavní soud nepatří do soustavy obecných soudů a nepřísluší mu hodnotit skutkový stav věci zjištěný obecnými soudy. Tím spíše mu potom nepřísluší hodnotit skutkový stav zjištěný jinými orgány činnými v trestním řízení. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti. Proto může fyzická nebo právnická osoba podat ústavní stížnost pouze, pokud tvrdí, že neoprávněným zásahem veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Jak Ústavní soud soustavně judikuje a jak též vyplývá z Listiny, záležitosti týkající se vymezení trestného činu a vyměření trestu za jeho spáchání (čl. 39 Listiny) a rozhodování o vině a trestu (čl. 40 odst. 1 Listiny) přísluší pouze státu a jeho orgánům. Rozhodovat o výše uvedeném je právem státu. Jedná se tedy o vztah mezi pachatelem a státem, nikoliv o vztah mezi pachatelem a poškozeným. Ústavní soud již rovněž judikoval, že pokud státní zastupitelství zamítne stížnost proti usnesení policejního orgánu o odložení věci pro podezření ze spáchání trestného činu, nelze v tom spatřovat porušení výše uvedených ústavně zaručených subjektivních veřejných práv stěžovatele, jelikož ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, neexistuje (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 84/99 ze dne 8. 4. 1999 dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítl, a to v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 183/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 16. srpna 2012 Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2012:4.US.2841.12.2
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 2841/12
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 16. 8. 2012
Datum vyhlášení  
Datum podání 24. 7. 2012
Datum zpřístupnění 30. 8. 2012
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Praha 6
Soudce zpravodaj Židlická Michaela
Napadený akt rozhodnutí jiné
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 40 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §159a
  • 40/2009 Sb., §354 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /monopol soudu na rozhodování o vině a trestu
Věcný rejstřík přípravné řízení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-2841-12_2
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 75601
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-23