ECLI:CZ:US:2012:4.US.2855.12.1
sp. zn. IV. ÚS 2855/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného Mgr. Jarmilou Grumlovou, advokátkou se sídlem na adrese Kolín 3, Politických vězňů 98, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. května 2012 č. j. 28 Co 268/2012-146 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 5. března 2012 č. j. 13 C 260/2009-131, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 25. července 2012, stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z ústavní stížnosti se zjišťuje, že stěžovatel se žalobou podanou u Okresního soudu v Kolíně (dále jen "okresní soud") proti M. G. domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem. Okresní soud usnesením napadeným ústavní stížností předmětné řízení přerušil do doby určení vlastnictví k předmětu sporu, tj. nemovitosti čp. X v T. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání a Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") usnesením, rovněž napadeným ústavní stížnosti, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a to ve správném znění, že se řízení přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. 7 C 47/2012.
Stěžovatel v ústavní stížnosti vyslovil nesouhlas s vydáním napadených usnesení obecných soudů a namítal, že okresní soud dle jeho názoru nezákonně rozhodl o přerušení řízení, neboť se tímto postupem snažil odvézt pozornost od nesprávné aplikace procesních předpisů, které však mají ve svém důsledku dopad do roviny skutkové a důkazní v neprospěch stěžovatele.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení a přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky.
V případě stěžovatelem napadených rozhodnutí se jedná o rozhodování soudů o návrhu na přerušení řízení, které má charakter předběžného a dočasného opatření. Ústavní soud je v takovém případě oprávněn se jen přesvědčit, zda jsou důvody pro jeho vydání vůbec dány a zda obecné soudy při rozhodování o přerušení řízení postupovaly ve shodě s čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), tj. stanoveným zákonným postupem.
Vycházeje z těchto úvah Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů při vydání jejich rozhodnutí. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí řádně zabývaly a krajský soud stěžovateli podrobně vyložil, proč považoval rozhodnutí okresního soudu za věcně správné. Ústavní soud tedy v dalším odkazuje na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí a uzavírá, že porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces dle Listiny a Úmluvy nebylo v posuzované věci shledáno.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 6. srpna 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu