ECLI:CZ:US:2012:4.US.288.12.2
sp. zn. IV. ÚS 288/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické ve věci navrhovatelky MUDr. M. K. U., právně zastoupené advokátem JUDr. Alešem Uhlířem, K Hájku 122, Frýdek-Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 12. 2011 sp. zn. 13 Co 470/2011 a výroku V. rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 9. 2011 sp. zn. 0 Nc 372/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 27. 1. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatelka spatřuje porušení svých základních práv především v tom, že se soudy nezabývaly jejími výhradami vznesenými proti zpracovanému znaleckému posudku. Soud znemožnil, aby se o tomto znaleckém posudku vzhledem k připomínkám stěžovatelky vůbec jednalo, spoléhaje na to, že celé zpracování znaleckého posudku zaplatí účastník řízení. Soud by neměl být pro znalce tím, kdo mu generuje zisk bez ohledu na kvalitu práce znalce. Obecné soudy nesprávně argumentují tím, že stěžovatelka obdržela od otce nezletilé cca 600.000,- Kč. Stěžovatelka se to snažila vysvětlit při jednání okresního soudu, namítala, že dostala 180.000,- Kč a nikoli 600.000,- Kč. Dále stěžovatelka nesouhlasí s tvrzením krajského soudu, že důvodem nařízení znaleckého posudku bylo negativní stanovisko matky k úpravě styku nezletilé s otcem. V souvislosti s tím poukazuje na skutečnost, že sama nezletilá nechtěla být u otce přec noc.
III.
Ústavní soud si vyžádal dotčený spis Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 0 Nc 372/2009, přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně poukazuje na svoji konstantní judikaturu, podle které není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že i otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což může nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole. Dle náhledu Ústavního soudu však taková situace v předmětném případě nenastala. Z napadených usnesení obecných soudů je zřejmé, které skutkové okolnosti vzaly za podstatné, jak je hodnotily a k jakým právním závěrům dospěly. Ve věci není podstatné, k návrhu koho byl vypracovaný znalecký posudek nařízen. Vedení soudního sporu je spojeno s rizikem vzniku nákladů, které hradí zpravidla ten účastník řízení, jenž nebyl ve věci úspěšný (srov. ustanovení §148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), v tomto případě tedy matka. Dle náhledu Ústavního soudu odvolací soud své právní závěry stran nákladů řízení řádně odůvodnil. Namítá-li stěžovatelka, že obecné soudy při posuzování nákladů řízení nesprávně hodnotily její majetkovou situaci, tak i v případě, že by tato odpovídala stavu, který vylíčila stěžovatelka, nejedná se o natolik citelný zásah, jímž by bylo lze zasáhnout do jejich základních práv a svobod. Závěrem lze snad jen apelovat na oba rodiče v tom smyslu, aby svá rodičovská práva a povinnosti realizovali prostou dohodou, neboť není v moci soudu, aby "úřední" úpravou byly zohledněny všechny aspekty vztahu mezi rodičem a dítětem. Tímto postupem nepochybně zajistí nejen lepší výchovné prostředí pro své dítě, ale současně se vyhnou i vzniku nákladů spojených s vedením soudního řízení.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutími obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu