ECLI:CZ:US:2012:4.US.3153.12.1
sp. zn. IV. ÚS 3153/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. září 2012 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci navrhovatele L. M., o návrhu na zkrácení trestu odnětí svobody uloženého stěžovateli rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 4 T 72/2010 ze dne 21. 12. 2010, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 17. 8. 2012 doručen návrh na zahájení řízení, jehož prostřednictvím se navrhovatel domáhal, aby mu Ústavní soud zkrátil trest odnětí svobody uložený rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") sp. zn. 4 T 72/2010 ze dne 21. 12. 2010.
Z obsahu ústavní stížnosti a z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 794/2011 ze dne 29. 6. 2011 (dostupné na http://www.nsoud.cz) Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl výše uvedeným rozsudkem krajského soudu shledán vinným zločinem vraždy dle §140 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání deseti let. Odvolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu bylo usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 14/2011 ze dne 1. 3. 2011 zamítnuto, dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 794/2011 ze dne 29. 6. 2011 odmítnuto. Stěžovatel momentálně vykonává trest odnětí svobody ve V.
Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda byl návrh podán včas a zda splňoval veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že se jedná o návrh, k jehož projednání není příslušný.
Ústavní soud je při svém rozhodování vázán čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle nichž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zruší Ústavní soud rozhodnutí orgánu veřejné moci, shledal-li, že jeho vydáním bylo neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. Navrhovatel se ovšem nedomáhal zrušení rozsudku krajského soudu sp. zn. 4 T 72/2010 ze dne 21. 12. 2010, resp. dalších na něj navazujících rozhodnutí, nýbrž požadoval, aby Ústavní soud sám rozhodl o zkrácení jeho trestu. Vydáním takového rozhodnutí by však Ústavní soud překročil své kompetence, neboť ve vztahu k rozhodnutím obecných soudů disponuje dle zákona o Ústavním soudu pouze pravomocí kasační, nikoliv pravomocí rozhodnout ve věci samé. Jinými slovy řečeno, Ústavní soud není oprávněn změnit trest uložený stěžovateli obecnými soudy a není ani oprávněn zkrátit jeho výkon.
Ovšem i kdyby Ústavní soud nevycházel striktně z formulací uváděných stěžovatelem a vyhodnotil by jeho návrh dle obsahu jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, jehož prostřednictvím stěžovatel fakticky požaduje zrušení rozsudku krajského soudu sp. zn. 4 T 72/2010 ze dne 21. 12. 2010 a dalších navazujících rozhodnutí, nemohl by se takovým podáním meritorně zabývat, neboť poslední rozhodnutí ve věci, tj. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 794/2011 ze dne 29. 6. 2011, bylo stěžovateli doručeno dne 2. 8. 2011 a zákonná šedesátidenní lhůta dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, v níž mohl stěžovatel tato rozhodnutí u Ústavního soudu napadnout, již dávno uplynula.
Dle sdělení krajského soudu podal stěžovatel podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, který byl odložen. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že tato skutečnost nemá na běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti rozsudku krajského soudu sp. zn. 4 T 72/2010 ze dne 21. 12. 2010 žádný vliv (tzn. vyrozumění o odložení podnětu nelze považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval). Samo vyrozumění o odložení podnětu pak Ústavní soud rovněž není příslušný přezkoumávat (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2077/12 ze dne 20. 6. 2012, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Jelikož stěžovatel požadoval, aby Ústavní soud vydal rozhodnutí ve věci, k jejímuž projednání není příslušný, nezbylo než návrh stěžovatele odmítnout dle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění nedostatku podání spočívajícího v absenci právního zastoupení (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť na výsledku řízení před Ústavním soudem by to nemohlo nic změnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. září 2012
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj