ECLI:CZ:US:2012:4.US.3468.12.1
sp. zn. IV. ÚS 3468/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky E. F. P., zastoupené JUDr. Elonou Khalaila, Ph.D., advokátkou se sídlem na adrese Praha 6, Evropská 1482/41, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. července 2012 č. j. 30 Cdo 951/2012-146, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §237 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení §237 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. září 2012 a doplněna podáním ze dne 3. října 2012, se stěžovatelka domáhala podle ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále z důvodu porušení principu rovnosti dle čl. 1 Listiny. Stěžovatelka ústavní stížnost spojila s návrhem na zrušení ustanovení §237 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").
Z předložené ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím odmítl dovolání stěžovatelky z důvodu jeho nepřípustnosti [§237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Stěžovatelka se totiž v řízení před obecnými soudy domáhala proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 25 000,- Kč.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyslovila nesouhlas se závěry, uvedenými Nejvyšším soudem v odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť dle jejího názoru hodnota sporu nemůže být nikdy sama jediným kritériem vylučujícím přípustnost opravného prostředku.
Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
V posuzované věci Ústavní soud kvalifikované pochybení, jež by s ohledem na výše uvedené bylo způsobilé zapříčinit porušení práv stěžovatelky, neshledal. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Nejvyšší soud se celou věcí řádně zabýval, jeho vydané rozhodnutí je pak logickým, přezkoumatelným a ústavně konformním způsobem odůvodněno a úvahy uvedené v tomto odůvodnění nejsou nikterak nepřiměřenými či extrémními, což by jedině mohlo odůvodnit zásah Ústavního soudu. Ústavní soud proto považuje za nadbytečné uvedenou argumentaci opakovat a toliko na ni odkazuje.
Pokud stěžovatelka nesouhlasí se závěry, které ve věci rozhodující soudy vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do Listinou a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod chráněných základních práv.
Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné Nejvyšším soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatelky, zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost spolu s návrhem na zrušení ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 5. listopadu 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu