ECLI:CZ:US:2012:4.US.3588.11.1
sp. zn. IV. ÚS 3588/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele R. T., zastoupeného JUDr. Jiřím Janebou, advokátem se sídlem Hradec Králové, Komenského 266, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. září 2011 sp. zn. 4 Tdo 1161/2011, rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. května 2011 sp. zn. 12 To 190/2011 a Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. dubna 2011 č. j. 6 T 37/2011, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal nálezu, kterým by bylo konstatováno, že výše uvedenými rozhodnutími soudů byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele na ochranu svobody a na spravedlivý proces, jak jsou zakotvena v čl. 8 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že již v průběhu trestního řízení před soudem I. stupně poukazoval na nedostatky ve výpovědi poškozené, která se proto jevila jako nevěrohodná. Po podaném odvolání soud II. stupně nezohlednil, že její výpověď byla v rozporu také se sdělením lékaře, který ji vyšetřoval po údajném znásilnění, jehož se měl dopustit. Současně vyjádřil přesvědčení, že i v případě prokázání jeho viny mu byl uložen trest nepřiměřeně přísný - dosud žil zcela bezúhonným životem, od počátku příchodu do České republiky legálně pracoval, v současné době má známost se ženou, s níž hodlá uzavřít manželství, vztah je již dlouhodobý a její rodina jej proto považuje za svého člena. S poukazem na výpovědi svědků učiněné v jeho prospěch a na jeho úmysl uzavřít manželství považuje zejména trest vyhoštění z území České republiky za uložený v rozporu s uvedenými skutečnostmi a také s rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva, jakož i s výše citovanými články Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Listiny základních lidských práv a svobod. Poněvadž ani Nejvyšší soud České republiky nevyhověl jeho dovolání, navrhl, aby Ústavní soud všechna označená rozhodnutí zrušil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3, §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud s ohledem na obsah podaného dovolání konstatoval, že v něm obžalovaný konkrétně dovolací důvody, které by odpovídaly těm, jež předpokládají příslušná ustanovení zákona, neuplatnil, a proto je s ohledem na znění §265f odst. 1 a §265b odst. 1, jakož i na judikaturu Ústavního soudu, podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu důvodně odmítl. Krajský soud v Hradci Králové z podnětu odvolání obžalovaného a státní zástupkyně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku i správnost postupu řízení, jež jejich vydání předcházelo, a s poukazem na zjištění, že soud I. stupně jednal v souladu s §2 odst. 5 trestního řádu a že z provedených a vyhodnocených důkazů dostatečně a spolehlivě zjistil skutkový stav, prokazující spáchání zvlášť závažného zločinu obžalovaným, jeho odvolání opodstatněně shledal nedůvodným, když na základě odvolání podaného státní zástupkyní v jeho neprospěch změnil výrok o výkonu uloženého trestu odnětí svobody a o trestu vyhoštění tak, jak v rozsudku obsaženo. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi námitkami v odvolání uplatněnými, a proto lze na ně v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2012
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu Ústavního soudu