ECLI:CZ:US:2012:4.US.3715.12.1
sp. zn. IV. ÚS 3715/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Miloslavem Výborným ve věci ústavní stížnosti R. H., zastoupeného JUDr. Františkem Šafárikem, advokátem, AK se sídlem Moravcova 856, 280 02 Kolín, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011 č. j. 26 Cdo 1606/2010-132, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2009 č. j. 29 Co 263/2009-86 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 2. 2009 č. j. 47 C 111/2008-53 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy.
Ústavní stížnost datovaná dnem 15. 9. 2012 byla podána k poštovní přepravě dne 25. 9. 2012; jde tedy o návrh podaný po lhůtě k jeho podání zákonem předepsané.
Stěžovatelem prezentovaný názor, že návrh podává včas, neboť nebyl seznámen s výsledkem soudního řízení a "[s]kutečnost, že dovolací soud již rozhodl, se ... dozvěděl teprve v souvislosti s nahlížením do předmětného spisu dne 30. 8. 2012", není správný. Z doručenky Ústavním soudem vyžádané je patrno, že usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí stěžovatelova dovolání bylo v souladu se zákonem (§50b odst. 1 o. s. ř.) doručováno toliko jeho zástupci vybavenému procesní plnou mocí. Právě od tohoto doručení (dne 25. 8. 2011) odvíjela se lhůta k podání ústavní stížnosti. Představa stěžovatele, dle níž by pro počátek běhu této lhůty byl rozhodující den, kdy došlo ke zcela nahodilé události (nahlédnutí do spisu), je nesmyslná, neboť v akceptací takovéto úvahy bylo by důsledně vzato možné podat ústavní stížnost kdykoliv. Ústavní soud v této souvislosti předpokládá, že s uvedenou doktrinární notorietou nynější právní zástupce stěžovatele seznámil, neboť nestalo-li by se tak, porušil by jako advokát podáním věcně neprojednatelné ústavní stížnosti k újmě stěžovatele právní i etické povinnosti svého povolání; zákonný přímus advokátního zastoupení v řízení před Ústavním soudem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) nesplnil by pak svůj účel. Jinak řečeno: podání této ústavní stížnosti advokátem je omluvitelné jen za předpokladu, že advokát o její opožděnosti stěžovatele řádně poučil a stěžovatel vzdor tomu na jejím podání trval.
Ústavní soud proto ústavní stížnost, bez ohledu na její obsah, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2012
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj