ECLI:CZ:US:2012:4.US.3843.11.1
sp. zn. IV. ÚS 3843/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 16. ledna 2012 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele Z. B., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 15/2011-271 ze dne 23. 3. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 21. 12. 2011 byl Ústavnímu soudu elektronicky doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") č. j. 18 Co 15/2011-271 ze dne 23. 3. 2011.
Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí, byl povinen zkoumat, zda byla ústavní stížnost podána včas, zda byla přípustná, a zda splňovala i další obsahové a formální náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu.
Dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uváděl, že mu napadený rozsudek městského soudu nebyl řádně doručen a že jej obdržel prostřednictvím soudního exekutora až dne 5. 10. 2011. Ovšem i v případě, že by Ústavní soud tuto námitku akceptoval, tzn., že by vycházel z toho, že se stěžovatel o předmětném rozsudku dozvěděl dne 5. 10. 2011, nezbylo by mu než hodnotit ústavní stížnost jako opožděnou, neboť byla podána po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty, jejíž konec připadal na 5. 12. 2011. Ústavní soud proto neměl jinou možnost než ústavní stížnost odmítnout dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Pouze pro úplnost Ústavní soud podotýká, že stěžovatelem podané dovolání nelze hodnotit jako procesní prostředek ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, neboť předmětem řízení před obecnými soudy byla výše výživného, jež má stěžovatel hradit svému synovi, přičemž ve věcech upravených zákonem o rodině není dovolání přípustné [§237 odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů]. Za daných okolností již Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vady podání spočívající v absenci právního zastoupení (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť na výsledku řízení o ústavní stížnosti by to nemohlo, vzhledem k tomu že stížnost byla podána opožděně, nic změnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2012
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj