ECLI:CZ:US:2012:4.US.4102.12.1
sp. zn. IV. ÚS 4102/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Miloslavem Výborným o ústavní stížnosti J. U., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem, AK se sídlem Jana Uhra 13, 602 00 Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2012, č. j. 64 EXE 2901/2012-10, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a porušení čl. 90 Ústavy domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí o nařízení exekuce.
Z napadeného usnesení, připojeného k ústavní stížnosti, vyplynulo, že jím Městský soud v Brně nařídil exekuci na majetek stěžovatele jako osoby povinné k uspokojení pohledávky oprávněné obchodní společnosti Lunchtime.cz, s. r. o., ve výši 3 588 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty a nákladů rozhodčího řízení ve výši 30 780 Kč, a to na základě rozhodčího nálezu rozhodce JUDR. Jiřího Gajdaruse (výrok I.), provedením exekuce soud pověřil soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov (výrok II.), a zavázal povinného uhradit oprávněnému a exekutorovi náklady exekuce, jejichž výše bude vyčíslena samostatným rozhodnutím (výrok III.).
V ústavní stížnosti stěžovatel podrobil kritice nejen obsah exekučního titulu, ale zpochybnil i samotnou platnost rozhodčí doložky; v tomto směru přiložil kopii návrhu adresovaného Obvodnímu soudu pro Prahu 1 požadující zrušení rozhodčího nálezu. Společně s návrhem na zrušení usnesení o nařízení exekuce stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud exekuční řízení zastavil.
Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal dne 25. 10. 2012 proti usnesení o nařízení exekuce odvolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto.
Ústavní stížnost není přípustná.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh nepřípustný; podle §75 odst. 1 je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) téhož zákona soudce zpravodaj odmítne též návrh, není-li k jeho projednání Ústavní soud příslušný.
Při rozhodování o ústavních stížnostech tak Ústavní soud zcela v souladu se shora citovanými ustanoveními zákona o Ústavním soudu vychází ze zásady tzv. subsidiarity ústavní stížnosti, která je považována za krajní prostředek ochrany práva nastupující v okamžiku, kdy již došlo k využití všech dostupných standardních nástrojů, které má účastník řízení k ochraně svých práv ze zákona k dispozici. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto do činnosti soudní moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci soustavy obecných soudů již možná není.
V posuzovaném případě stěžovatel napadl ústavní stížností usnesení Městského soudu v Brně o nařízení exekuce, přestože proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád připouští řádný opravný prostředek - odvolání, které navíc stěžovatel podal. Proti výroku o pověření soudního exekutora sice není odvolání přípustné, nicméně tento výrok nemůže stát sám o sobě, neboť zcela závisí na výroku o nařízení exekuce. Z uvedeného je patrno, že nebyl splněn jeden ze základních procesních předpokladů dovolujících úvahu o meritorním projednání ústavní stížnosti.
K projednání návrhu na zastavení exekučního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 64 EXE 2901/2012 lze jen dodat, že k takovému úkonu není Ústavní soud příslušný, neboť nejde o žádný z případů, v nichž je oprávněn rozhodovat ve smyslu článku 87 Ústavy.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) a písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2012
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj