ECLI:CZ:US:2012:4.US.460.12.1
sp. zn. IV. ÚS 460/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci Ing. J. S., zastoupené JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou se sídlem v Bílovci, Wolkerova 1140/2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 71 Co 215/2011 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2011, sp. zn. 23 Nc 5/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 9. 2. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Krajský soud napadeným usnesením potvrdil napadené usnesení okresního soudu ve věci žaloby pro zmatečnost. Stěžovatelka se svojí žalobou pro zmatečnost domáhala mimo jiné osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Svoji žalobu odůvodnila stěžovatelka tak, že v předchozím soudním řízení rozhodovali vyloučení soudci. Stěžovatelka je toho názoru, že ihned při vznesení námitky podjatosti se měl soudce touto námitkou zabývat, přestože byla následně vzata zpět. Své postavení v procesu měl soudce náležitě odůvodnit, a to z důvodu ochrany práva účastníka řízení na spravedlivý proces. Pokud stěžovatelka během řízení vzala svou námitku podjatosti soudu zpět, měla za to, že bude zachováno její právo na spravedlivý proces, což se však nestalo. Přestože požádala o ustanovení zástupce k ochraně jejich zájmů, tento jí ustanoven nebyl, čímž jí soud opětovně odepřel její práva.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z odůvodnění napadeného usnesení okresního soudu vyplývá, že tento se řádně zabýval skutečnostmi rozhodnými pro osvobození stěžovatelky od soudních poplatků. Při hodnocení vyšel především z ustanovení §138 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož může předseda senátu přiznat účastníku osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde- -li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Dle náhledu okresního soudu první podmínka přiznání osvobození od soudních poplatků sice naplněna byla, nicméně podmínka druhá, tj. zřejmé neúspěšné bránění nebo uplatňování práva, nikoliv. K obdobným závěrům dospěl následně i krajský soud.
Dle náhledu Ústavního soudu je z napadených usnesení zřejmé, z jakých skutkových okolností obecné soudy při posuzování předmětného případu vyšly, jakou právní úpravou se řídily a také k jakým závěrům dospěly. Namítá-li stěžovatelka, že se soud měl zabývat námitkou podjatosti i poté, co stěžovatelka vzala námitku podjatosti zpět, nelze s ní souhlasit. Pokud se příslušný soudce sám necítí být podjatý s ohledem k věci, účastníkům řízení nebo jejich právním zástupcům, není bez účastníkem vznesené námitky podjatosti důvod, pro který by se v rámci svého odůvodnění měl soud podjatostí zabývat. Z hlediska kautel spravedlivého procesu tak není obecným soudům čeho vytknout.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti, Ústavní soud neshledal, že by usneseními obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod stěžovatelky a nezbylo mu tedy, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu