ECLI:CZ:US:2012:4.US.543.12.2
sp. zn. IV. ÚS 543/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky I. Š., zastoupené JUDr. Janou Staškovou, advokátkou se sídlem na adrese Uherské Hradiště, Nádražní 30, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 29. srpna 2011 č. j. 60 Co 298/2011-579, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 16. února 2012 a doplněna podáním dne 3. července 2012, se stěžovatelka podle ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud"), ze dne 29. srpna 2011 č. j. 60 Co 298/2011-579. Stěžovatelka namítala, že napadeným rozhodnutím byla porušena její ústavně zaručená základní práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na projednání její věci veřejně, bez zbytečných průtahů a v její přítomnosti a aby se mohla vyjádřit ke všem prováděným důkazům a dále právo stěžovatelky zaručené čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
Z obsahu ústavní stížnosti a napadené rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v řízení o žalobě na obnovu řízení ve věci žalobkyně E.ON Energie, a. s., proti stěžovatelce o zaplacení částky 68 874,30 Kč s přísl., vedené před Okresním soudem ve Zlíně (dále jen "okresní soud"), požádala stěžovatelka o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto řízení. Usnesením okresního soudu ze dne 22. července 2011 č. j. 17 C 125/2002-562 jí bylo ve výroku I. přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a dále jí byla ve výroku II. tohoto usnesení ustanovena pro toto řízení k ochraně jejích práv JUDr. E. P., advokátka. Proti výroku II. citovaného usnesení okresního soudu tato advokátka podala odvolání a k tomu stěžovatelka po zjištění, že ustanovená advokátka podala odvolání, podala sama tzv. blanketní odvolání. Krajský soud jako soud odvolací poté usnesením napadeným ústavní stížnosti usnesení okresního soudu v napadeném II. výroku potvrdil.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že podle jejího názoru bylo povinností okresního soudu vyzvat ji ve smyslu ustanovení §209 o. s. ř. k odstranění vad podaného odvolání. Pokud se tak nestalo, má stěžovatelka za to, že krajský soud porušil zákon a stěžovatelce odňal právo na spravedlivý proces a možnost vyjádřit se ke všem projednávaným důkazům.
Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
Stěžovatelka se v ústavní stížnosti dovolává - jakožto ústavněprávního argumentu -porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, jež zaručuje právo každého domáhat se svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu, což činí tvrzením, že odvolací soud ji nevyzval k doplnění podaného odvolání (§43 a §209 o. s. ř.). O nesprávnost postupu obecného soudu ve smyslu "protiústavnosti" jde v obecné rovině (až) tehdy, jestliže soud aplikoval podústavní právo způsobem, jenž výrazem flagrantního ignorování kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů právního výkladu, který je v nauce a soudní praxi respektován, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, a představuje tak interpretační libovůli. Takovéto pochybení v posuzované věci zjištěno nebylo.
Ústavní soud má za to, že bylo zcela věcí stěžovatelky, jaký procesní postup ve své právní věci zvolila a nelze klást k tíži obecným soudům, že za situace, kdy soud prvního stupně vyhověl návrhu stěžovatelky a přiznal jí osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a ustanovil jí k ochraně jejích zájmů pro řízení o žalobě na obnovu řízení advokátku, odvolací soud nevyzval stěžovatelku k doplnění jejího odvolání, neboť podanému odvolání ustanoveného zástupce nevyhověl a usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. potvrdil. Jde tedy o to, že stěžovatelka se nedomáhala svého práva "stanoveným způsobem", tj. - zde - v souladu s příslušnými procesními předpisy a ani v ústavní stížnosti pak nevysvětlila, čeho chtěla svým odvoláním dosáhnout; místo toho namítá porušení svých procesních práv za situace, kdy jejímu návrhu na přidělení zástupce bylo vyhověno.
Za daného stavu věci nelze tedy dovodit výkladový exces, nepředvídatelnost napadeného rozhodnutí, případně absenci jeho logického a srozumitelného odůvodnění, což jediné - jak se podává z předchozího - by při ústavněprávním přezkumu mohlo hrát roli. Na namístě je závěr, že podmínky, za kterých odvolacím soudem provedené řízení a jeho výsledek překračuje hranice ústavnosti, splněny nejsou, a stěžovatelce se existenci zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo. Jinak řečeno z pohledu materiálního ve svém právu na spravedlivý proces napadeným usnesením stěžovatelka dotčena nebyla, přičemž lze v podrobnostech odkázat na jeho ústavně akceptovatelné odůvodnění.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 24. července 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu