ECLI:CZ:US:2012:4.US.604.12.1
sp. zn. IV. ÚS 604/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Michaely Židlické a soudce Pavla Rychetského (soudce zpravodaje), o ústavní stížnosti stěžovatelky Solidní Finance, uzavřený investiční fond, a. s., IČO: 29235871, se sídlem v Brně, Špitálka 8, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, proti rozsudkům Městského soudu v Brně č. j. 38 C 76/2011-11 ze dne 2. 11. 2011, č. j. 18 C 79/2011-14 ze dne 25. 11. 2011, č. j. 48 C 77/2011-19 ze dne 29. 11. 2011, č. j. 38 C 74/2011-23 ze dne 2. 11. 2011, č. j. 48 C 76/2011-19 ze dne 29. 11. 2011, č. j. 47 C 45/2011-18 ze dne 23. 12. 2011, č. j. 72 C 651/2011-21 ze dne 24. 1. 2012, č. j. 72 C 522/2011 ze dne 24. 1. 2012, č. j. 72 C 491/2011-9 ze dne 5. 1. 2012, č. j. 72 C 477/2011-11 ze dne 5. 1. 2012, č. j. 13 C 77/2011-17 ze dne 6. 12. 2011, č. j. 49 C 74/2011 ze dne 29. 12. 2011, č. j. 72 C 479/2011 ze dne 5. 1. 2012, č. j. 72 C 496/2011 ze dne 5. 1. 2012, č. j. 72 C 510/2011-17 ze dne 24. 1. 2012, č. j. 72 C 604/2011-19 ze dne 24. 1. 2012, č. j. 72 C 684/2011-16 ze dne 24. 1. 2012, č. j. 72 C 692/2011-16 ze dne 24. 1. 2012, č. j. 72 C 512/2011-14 ze dne 8. 12. 2011, č. j. 47 C 43/2011-16 ze dne 27. 1. 2012, č. j. 72 C 138/2011-7 ze dne 2. 2. 2012, č. j. 72 C 529/2011-13 ze dne 5. 1. 2012, č. j. 20 C 79/2011-20 ze dne 25. 1. 2012, rozsudkům Okresního soudu v Prostějově č. j. 5 EC 229/2011-43 ze dne 30. 11. 2011, č. j. 7 EC 200/2011-53 ze dne 16. 1. 2012, č. j. 9 EC 199/2011-56 ze dne 4. 1. 2012, rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 14 EC 27/2011-47 ze dne 6. 12. 2011, rozsudku Okresního soud Brno-venkov č. j. 7 C 199/2011-20 ze dne 31. 10. 2011, rozsudku Okresního soudu v Blansku č. j. 78 EC 1943/2011-38 ze dne 7. 12. 2011, rozsudku Okresního soudu v Mělníku č. j. 9 EC 145/2011-53 ze dne 16. 2. 2012, rozsudku Okresního soudu v Hodoníně č. j. 404 EC 239/2011-44 ze dne 20. 1. 2012, a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 121 EC 222/2011-20 ze dne 10. 2. 2012, za účasti a) Městského soudu v Brně, b) Okresního soudu v Prostějově, c) Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, d) Okresního soudu Brno-venkov, e) Okresního soudu v Blansku, f) Okresního soudu v Mělníku, g) Okresního soudu v Hodoníně, a h) Okresního soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení, a 1. D. D., 2. N. F., 3. J. K., 4. S. Ch., 5. T. H., 6. T. H., 7. R. M., 8. J. S., 9. P. K., zast. zák. zástupcem M. K., 10. P. H., 11. T. K., zast. zák. zástupcem E. K., 12. M. J., 13. Z. P., 14. K. H., 15. P. K., 16. P. P., 17. I. L., 18. P. K., 19. M. H., zast. zák. zástupcem P. H., 20. N. K., zast. zák. zástupcem A. K., 21. M. Z., 22. L. N., 23. K. P., zast. zák. zástupcem D. V., 24. I. B., 25. G. K., 26. B. K., 27. J. J., 28. J. A., 29. V. M., 30. J. D., 31. J. D., 32. M. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Solidní Finance, uzavřený investiční fond, a. s. (dále jen "žalobkyně" nebo "stěžovatelka") se domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o zaplacení peněžních částek. Stěžovatelka v petitu 32 ústavních stížností navrhovala zrušit rozhodnutí nalézacího soudu jako celek; z její argumentace však bylo zřejmé, že brojila jen proti výrokům o náhradě nákladů řízení.
2. Stěžovatelka formálně bezvadnými návrhy brojila proti shora označeným rozhodnutím účastníků řízení, kterými mělo být zasaženo do jejího základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2; při tom měl být zároveň porušován čl. 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť jí obecné soudy, ač byla ve věci úspěšná, nepřiznaly náhradu nákladů řízení, podle příslušných ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 277/2006 Sb. (dále jen "vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb."). Náhradu nákladů řízení jí naopak přiznaly podle ustanovení §151 odst. 2 o. s. ř. a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
3. Podle stěžovatelky sice právní úprava umožňuje soudu, aby rozhodl tak, jak je v napadených rozsudcích uvedeno, nicméně z důvodu vzniku "obecného povědomí" a stabilního a očekávatelného způsobu rozhodování v otázce náhrady nákladů řízení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. se obecný soud k uvedenému výroku neměl uchýlit, a proto navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí pro rozpor s v předchozím bodě uvedenými ustanoveními Listiny základních práv a svobod zrušil.
II.
4. Jelikož v řízení o ústavních stížnostech byla stěžovatelka zastoupena týmž advokátem, přičemž stížnosti směřovaly proti typově shodným rozsudkům nalézacích soudů, Ústavní soud dne 14. 3. 2012 rozhodl v plénu o spojení stížností vedených pod sp. zn. IV. ÚS 172/12, sp. zn. IV. ÚS 173/12, sp. zn. II. ÚS 174/12, sp. zn. I. ÚS 175/12, sp. zn. IV. ÚS 176/12, sp. zn. I. ÚS 177/12, sp. zn. I. ÚS 178/12, sp. zn. III. ÚS 179/12, sp. zn. II. ÚS 591/12, sp. zn. IV ÚS 592/12, sp. zn. IV. ÚS 593/12, sp. zn. II. ÚS 594/12, sp. zn. I. ÚS 595/12, sp. zn. IV. ÚS 596/12, sp. zn. I. ÚS 597/12, sp. zn. I. ÚS 598/12, sp. zn. III. ÚS 599/12, sp. zn. II. ÚS 600/12, sp. zn. III. ÚS 601/12, sp. zn. II. ÚS 603/12, sp. zn. IV. ÚS 604/12, sp. zn. IV. ÚS 605/12, sp. zn. IV. ÚS 606/12, sp. zn. IV. ÚS 804/12, sp. zn. IV. ÚS 805/12, sp. zn. II. ÚS 806/12, sp. zn. I. ÚS 807/12, sp. zn. IV. ÚS 808/12, sp. zn. I. ÚS 809/12, sp. zn. I. ÚS 810/12, sp. zn. III. ÚS 811/12, sp. zn. II. ÚS 812/12, ke společnému řízení s tím, že budou nadále vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 604/12.
5. Ústavní soud si k posouzení věci vyžádal jen některé soudní spisy, a to vzhledem k tomu, že ústavní stížnosti byly koncipovány stejně a lišily se prakticky jen v údajích o účastnících řízení.
6. Ze soudních spisů se podává a z úřední činnosti Ústavního soudu v řízení sp. zn. I. ÚS 3923/11 je známo, že Dopravní podnik města Brna, a.s. (dále jen "původní věřitel") postoupil společnosti ANDRA AGENCY, s.r.o. pohledávky za vedlejšími účastníky, sestávající z přirážky k jízdnému (1 000 Kč) a základního jednorázového jízdného (22 Kč), a to za podmínek jednak rámcové smlouvy o postupování pohledávek, a současně té které konkrétní smlouvy o postoupení pohledávek. V souladu s rámcovou smlouvou o postupování pohledávek postoupil původní věřitel své pohledávky vůči vedlejším účastníkům společnosti ANDRA AGENCY, s.r.o. Obchodní společnost ANDRA AGENCY, s.r.o. pak postoupila tyto pohledávky stěžovatelce.
7. Ze spisů se dále podává, že obecné soudy vyhověly žalobám stěžovatelky a uložily žalovaným (tomu kterému z vedlejších účastníků) zaplatit jí částku 1 022 Kč s příslušenstvím (výrok I), jakož i nahradit jí náklady řízení (výrok II). Obecné soudy shledaly, že ten který vedlejší účastník byl přistižen, jak v Brně cestoval bez platné jízdenky městskou hromadnou dopravou, a proto mu v souladu se smlouvou a právními předpisy vznikla povinnost zaplatit vedle jízdného ve výši 22 Kč ještě přirážku ve výši 1 000 Kč; proti rozhodnutí nalézacího soudu nebylo v souladu s ustanovením §202 odst. 2 o. s. ř. odvolání přípustné (šlo o tzv. bagatelní věc).
8. Výrok II o náhradě nákladů řízení odůvodnily obecné soudy tak, že byly dány takové okolnosti případu, které si vyžadovaly postupovat podle ustanovení §151 odst. 2 o. s. ř., jež jim umožňovalo, aby odměnu advokáta stanovily podle advokátního tarifu, neboť s ohledem na okolnosti případu by stanovení odměny advokáta paušální částkou dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. neodpovídalo povaze a délce řízení, náročnosti a rozsahu poskytovaných služeb v rámci skutečného průběhu projednávané věci.
9. Stěžovatelka napadla rozhodnutí ústavní stížností; ačkoliv petitem se vždy domáhala zrušení celého rozsudku, z odůvodnění je zřejmé, že nesouhlasí pouze s výrokem II; ve věci samé jí bylo vyhověno a důvod stížnosti proti výroku I napadených rozhodnutí není věcně dán.
10. V obdobné věci, k návrhu stěžovatelky, přijal Ústavní soud dne 29. 3. 2012 nález sp. zn. I. ÚS 3923/11, dostupný in http://nalus.usoud.cz.
III.
11. Ústavní soud shledává, že ústavními stížnostmi jsou napadána rozhodnutí vydaná v řízeních, v nichž proti rozsudku nalézacího soudu není odvolání přípustné (řízení o tzv. bagatelní věci), zadruhé jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce (jde o tzv. formulářovou žalobu), zatřetí jde o pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel, začtvrté jde o smlouvu, při jejímž uzavírání je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si ji s jiným obsahem (smlouva o přepravě prostředkem hromadné dopravy). Právo na peněžní plnění vymáhá jiný než původní (originární) věřitel a žalobkyně s žalovanými pohledávkami obchoduje, přičemž očekává, že výše náhrady nákladů řízení bude soudem přiznána právě podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb.
12. Protože obecné soudy mohly uzavřít, že se jim, a to s ohledem na nutnost dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhrady nákladů, jako spravedlivé jevilo, a to jak ve vztahu k předmětu řízení, jeho účastníkům, a dalším okolnostem, ale též s ohledem na plynulost řízení před soudy prvního stupně, určit výši odměny za zastupování advokátem jako ekvivalent jednonásobku vymáhané jistiny, přičemž však obecné soudy vyšly stěžovatelce vstříc, a přiznaly jí náhradu nad rámec řečeného, neshledal Ústavní soud nic, co by založilo důvod ke zrušení napadených rozhodnutí; v podrobnostech se odkazuje na v bodě 10 citované rozhodnutí Ústavního soudu.
13. Ústavní soud s ohledem na shora uvedené uzavírá, že obecné soudy sice volily při rozhodování o náhradě nákladů řízení výjimečný postup, ten však stále vycházel ze zásady úspěchu ve věci, pro své rozhodování měly zákonnou oporu, použití zákonné výjimky bylo dostatečně odůvodněno a v kontextu všech skutečností šlo o rozhodnutí rámcově předvídatelná, čímž byl naplněn i jeden z předpokladů spravedlivého rozhodování a právní jistoty.
IV.
14. Ústavní soud musel návrh směřující proti výrokům, jimiž obecné soudy ve věci samé vyhověly žalobě stěžovatelky, odmítnout jako nepřípustný, neboť je pojmově vyloučeno, aby jimi bylo zasaženo do jejích základních lidských práv a svobod; k podání ústavní stížnosti v této části tak byla stěžovatelka osobou zjevně neoprávněnou [§43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
15. Stran zbývající části ústavních stížností Ústavní soud konstatuje, že výroky, jimiž obecné soudy rozhodly o náhradě nákladů řízení stěžovatelky, nedošlo k porušení stěžovatelčiných ústavním pořádkem zaručených základních práv a svobod, a proto o této části návrhu rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2012
Miloslav Výborný v. r.
předseda senátu