ECLI:CZ:US:2012:4.US.838.11.1
sp. zn. IV. ÚS 838/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické, ve věci stěžovatelky V. S., právně zastoupené advokátem JUDr. Miroslavem Maškem, Karlovo nám. 3/319, Praha 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 5. 2003 sp. zn. 11 C 66/2003, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 21. 3. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaného rozhodnutí obvodního soudu. Své podání spojila stěžovatelka s návrhem na odklad vykonatelnosti.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatelka se předmětnou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 5. 2003 sp. zn. 11 C 66/2003, jímž jí byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 808,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 1.750,- Kč. Důvod pro kasaci rozsudku je přitom spatřován ve skutečnosti, že stěžovatelka nevěděla o tom, že probíhá soudní řízení, jehož je účastnicí. Ve svém návrhu se stěžovatelka snaží zpochybnit otázku doručení ústavní stížností napadeného rozsudku tvrzením, že od 1. 10. 2002 se na adrese, kde jí bylo doručováno, nezdržovala. Tuto skutečnost přitom navrhuje prokázat svědeckou výpovědí bývalého přítele a jeho matky, případně může předložit též související nájemní smlouvu.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud dal ve své dosavadní rozhodovací praxi opakovaně najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících zákonem stanovenou částku (§202 odst. 2 o. s. ř.), nevybočuje jednostupňové soudnictví z ústavních mezí a i hodnotové omezení přípustnosti opravného prostředku nepředstavuje odmítnutí spravedlnosti (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 101/01, publ. in Sb. n. u., sv. 22 str. 387, sp. zn. III.ÚS 404/04, Sb. n.u., sv. 3, str. 421 či usnesení sp. zn. IV.ÚS 336/02, III.ÚS 298/02, III.ÚS 2097/08 a II.ÚS 2538/09 a další, dostupná stejně jako řada dále citovaných rozhodnutí v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz).
Stěžovatelka namítá porušení práva na spravedlivý proces. Toto právo však není právem samoúčelným, jeho uplatňování je vždy vázáno na základní právo hmotné (v daném případě právo majetkové), přičemž zásah do tohoto hmotného základního práva je intenzity tak nízké, že mu nelze poskytnout ústavněprávní ochranu. V případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojícího proti rozsudku vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod, přičemž částka 10.000,- Kč není absolutní mezní hranicí pro posouzení oprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti, tu je třeba vždy individuálně posuzovat v kontextu výše uvedené intenzity zásahu do základních práv stěžovatele. Vzhledem k tomu, že se ve věci jedná o bagatelní částku, nebylo též vyhověno návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti, neboť exekuovanou částkou nelze, jak výše předestřeno, zasáhnout do jejích základních práv a svobod.
Z vyžádaného soudního spisu navíc vyplývá, že stěžovatelce bylo v dané věci doručováno celkem třikrát, přičemž pokaždé bylo důvodem nedoručení "nevyžádání", tzn., že poštovní doručovatel vhodil do schránky stěžovatelky oznámení o uložené zásilce a ta si ji nevyzvedla. Současně nebyla doručovatelem využita jiná možnost nedoručení zásilky (např. odstěhoval se bez udání adresy, adresát neznámý apod.), která by svědčila o tom, že nebylo lze v okamžiku doručování příslušnou schránku spojit s adresátem.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, proto mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. července 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu