ECLI:CZ:US:2012:4.US.861.12.1
sp. zn. IV. ÚS 861/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. D. M., zastoupeného Mgr. Klárou Hrbkovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Křemencova 185/1, směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 34 EXE 1946/2010-155 ze dne 2. ledna 2012 a proti příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora Exekutorského úřadu Cheb Mgr. Davida Koncze č. j. 074 EX 12575/10-022 ze dne 25. října 2011 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení svého práva na majetek domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "exekuční soud") sp. zn. 34 EXE 1946/2010 Ústavní soud zjistil, že příkazem k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora Exekutorského úřadu Cheb Mgr. Davida Koncze (dále jen "exekutor") č. j. 074 EX 12575/10-022 ze dne 25. října 2011 (dále jen "příkaz") bylo stěžovateli uloženo zaplatit oprávněnému Správě služeb hlavního města Prahy (dále jen "oprávněný") náklady ve výši 6.270,- Kč, které oprávněný účelně vynaložil k vymáhání svého nároku, a exekutorovi náklady exekuce ve výši 7.800,- Kč, a to k rukám exekutora nebo na specifikovaný bankovní účet exekutora pod specifikovaným variabilním symbolem. Námitky stěžovatele proti příkazu Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením č. j. 34 EXE 1946/2010-155 ze dne 2. ledna 2012 zamítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že příkazem uloženou povinností platit v sídle exekučního úřadu nebo na bankovní účet a pod variabilním symbolem mu byla uložena povinnost, kterou zákon neukládá. Stěžovatel tak měl být protiústavně nucen k něčemu, co mu zákon neukládá, když zákon neukládá ani plnit v sídle exekučního úřadu, a neukládá ani plnit na bankovní účet a pod variabilním symbolem určeným exekutorem. Toto pochybení pak podle stěžovatele nenapravil ani exekuční soud.
Stěžovatel se cítí dotčen též ve svém právu na majetek, neboť dlužnou částku, kterou exekutor vymáhal, splnil do soudní úschovy před návrhem na nařízení exekuce a oprávněný pak podle stěžovatele věděl o tom, že částka je tam pro něj složena, a přesto si k jejímu vyzvednutí najal advokáta a exekutora za celkem 14.125 Kč. Exekuční soud následně podle stěžovatele tento naprosto šikanózní a vysoce nemravný postup posvětil, což je v rozporu se samotným účelem práva, neboť jde o jeho zneužití. Stěžovatel má za to, že příkaz zasahuje protiústavně do jeho práva na majetek, když za banální a jednoduché vyzvednutí částky složené u soudu mu jsou účtovány náklady ve výši 14.125,- Kč.
Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem nadřízeným obecným soudům nebo dalším orgánům veřejné moci, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodování. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy či jiné orgány veřejné moci na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Podle přesvědčení Ústavního soudu exekutor i exekuční soud svými v záhlaví citovanými rozhodnutími rozhodli v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině základních práv a svobod. Tato svá rozhodnutí přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnili, přičemž exekuční soud se dostatečně vypořádal též s námitkami stěžovatele obsaženými v námitkách proti příkazu, které uplatňuje stěžovatel opakovaně i v ústavní stížnosti. Protože Ústavní soud nemá závěrům učiněným exekučním soudem a exekutorem co vytknout a protože pokládá za zcela zbytečné znovu opakovat jejich argumentaci, stejně jako k ní cokoli dodávat, odkazuje pouze na v záhlaví citovaná rozhodnutí s tím, že žádné porušení práv stěžovatele neshledal. Ústavní stížnost je pouhou polemikou se závěry rozhodujících orgánů, takže stěžovatelovy námitky důvod ke kasaci v záhlaví citovaného rozhodnutí založit nemohly.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu