ECLI:CZ:US:2012:Pl.US.14.12.1
sp. zn. Pl. ÚS 14/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský (soudce zpravodaj), Miloslav Výborný a Michaela Židlická o návrhu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy podaném Obvodním soudem pro Prahu 7 na zrušení ustanovení §20 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, takto:
Návrh na zrušení ustanovení §20 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Obsah návrhu
1. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 5. 2012 a doplněným podáním dne 10. 5. 2012 navrhl Obvodní soud pro Prahu 7, jednající předsedou senátu 5 C JUDr. Karlem Bognerem (dále jen "navrhovatel"), zrušení ustanovení §20 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "napadené ustanovení").
2. Navrhovatel uvedl, že u něj probíhá řízení pod sp. zn. 5 C 532/2009 ve věci žalobců: a) SLAVA Kredit-finanční družstvo, IČO: 25861875, se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Velká 2984/23, b) DD Kredit cz spol. s r.o. "v likvidaci", IČO: 25392000, se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Jílová 1359/35, c) AKAREI.CZ, s.r.o., IČO: 27792641, se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Velká 2984/23, proti žalované: Česká republika-Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 936/3, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Česká pošta, s.p., IČO: 47114983, se sídlem Praha 1, Politických vězňů 909/4, o určení povinnosti žalované technicky zajistit žalobcům nezávislý přístup k datovým zprávám, respektive jejich zobrazování v nezávislé platformě, výhradně prostřednictvím přijatých otevřených standardů bez nutnosti instalace softwarového doplňku na jejich straně a zpřístupnit jim jejich datové schránky. Žalobci se uvedeného domáhali zejména s odůvodněním, že jako uživatelé operačního systému Linux v 64 bitové variantě jsou v rozporu se zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, Ústavou a čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, vyloučeni z přístupu k datovým zprávám, leda by si dodatečně pořídili další náročnou techniku. Žalovaná jako zřizovatel datových schránek je proto, dle jejich názoru, povinna jim technicky zajistit možnost přístupu k datovým schránkám a v nich se nacházejícím datovým zprávám bez instalace dalšího softwarového doplňku. Žalovaná namítala nedostatek pravomoci soudu ve věci jednat a rozhodnout ve smyslu ustanovení §7 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a nedostatky žalobního petitu, které nebyly soudem odstraněny, přičemž uzavřela, že napadené ustanovení není v rozporu s ústavním pořádkem, naopak umožňuje stejný přístup k datovým zprávám všem subjektům bez zvláštních technických znalostí. Uzavřela, že po držitelích datových schránek je legitimní v rozumné míře požadovat určité minimální technické vybavení a znalosti. Vedlejší účastník se s argumentací žalované ztotožnil.
3. Navrhovatel spatřoval protiústavnost napadeného ustanovení v tom, že "zákonodárce zařazením tohoto ustanovení do zákona na jedné straně formálně a proklamativně garantoval něco, co v praxi ani prováděním předpisem nenaplnil," a že zavedení přístupu do datových schránek pomocí prostředku, který není všem povinným uživatelům datových schránek dán k dispozici, je v rozporu s jejich zákonnou povinností využívat datové schránky, nemají-li být postiženi fikcí doručení, neboť se obsah datové zprávy nemohou nedozvědět. Dále byl přesvědčen, že napadené ustanovení vnáší do právního řádu nerovnost, odporující zásadám právního státu a příčící se čl. 1, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť nepřípustně a bezdůvodně zvýhodňuje určitou technicky vybavenější skupinu povinných uživatelů datových schránek oproti jiné skupině povinných uživatelů datových schránek, která takovou možnost nemá, ale přesto jsou oběma skupinám připisovány stejné následky spojené s doručováním písemností do datových schránek.
4. Z Ústavním soudem vyžádaného soudního spisu vyplynulo, že navrhovatel se ani k návrhu žalované nepokusil postupovat dle ustanovení §104b o. s. ř., řízení nezastavil a věc nepostoupil soudu rozhodujícího podle zvláštního zákona věci správního soudnictví; nadřízený soud navrhovatele dokonce na tuto okolnost - v rámci obiter dicta při přezkumu jiného procesního rozhodnutí - upozornil, poukázav při tom, že usnesení, jímž námitku žalované stran věcné příslušnosti zamítl, má doručit všem účastníkům řízení a poučit je, že proti takovému usnesení je odvolání přípustné. Namísto toho navrhovatel podal návrh, o němž se nyní vede řízení před Ústavním soudem, a řízení přerušil.
II.
Dikce napadeného ustanovení
5. Napadené ustanovení §20 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů v době podání návrhu i ke dni rozhodování o návrhu zní takto:
"Obsah datové zprávy a všech jejích částí musí být uzpůsoben tak, aby se s ním bylo možné seznámit a dále jej zpracovávat bez zvláštních technických znalostí a způsobem umožňujícím práci s ním i osobám se zdravotním postižením prostřednictvím speciálních technických pomůcek. Ministerstvo stanoví vyhláškou technické náležitosti užívání datových schránek, přípustné formáty datové zprávy a maximální velikost datové zprávy. Ministerstvo zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup seznam možných technických prostředků pro vyrozumění o dodání datové zprávy do datové schránky."
III.
Podmínky aktivní legitimace a hodnocení Ústavním soudem
6. Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení návrhu dle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle ustanovení §64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Podle čl. 95 odst. 2 Ústavy platí, že dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.
7. Ústavní soud se nejprve musí zabývat otázkou, zda byla naplněna podmínka stanovená v článku 95 odst. 2 Ústavy, tj. zda navrhovatelem tvrzený rozpor s ústavním pořádkem se týká zákona, jehož má být použito při řešení věci Obvodním soudem pro Prahu 7, neboť dospěl-li by k závěru, že by tato podmínka naplněna nebyla, nebyl by navrhovatel k jeho podání aktivně legitimován, resp. návrh byl podán "někým zjevně neoprávněným", jak normuje ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
8. Napadené ustanovení v části "Ministerstvo stanoví vyhláškou technické náležitosti užívání datových schránek, přípustné formáty datové zprávy a maximální velikost datové zprávy." není ničím jiným než zmocňovacím ustanovením k vydání prováděcích právních předpisů; navrhovatel neuvedl, v čem je spatřován ústavněprávní deficit zmocnění pro ministerstvo vydat právní předpis (kupř. že je tím porušována ústavním pořádkem stanovená zákonná výhrada). Stran obsahu takového právního předpisu podzákonné právní síly se uplatní čl. 95 odst. 2 věta za středníkem Ústavy, z nějž je nutné dovodit, že obecný soud nemá možnost navrhnout zrušení jiného právního předpisu, než je zákon. Obdobně chyběla jakákoli argumentace k návrhu na zrušení další části napadeného ustanovení "Ministerstvo zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup seznam možných technických prostředků pro vyrozumění o dodání datové zprávy do datové schránky." Absence jakéhokoli, byť minimálního odůvodnění, činí návrh nezpůsobilý k věcnému projednání.
9. Napadené ustanovení v části "Obsah datové zprávy a všech jejích částí musí být uzpůsoben tak, aby se s ním bylo možné seznámit a dále jej zpracovávat bez zvláštních technických znalostí a způsobem umožňujícím práci s ním i osobám se zdravotním postižením prostřednictvím speciálních technických pomůcek." pojednává o příkazu zákonodárce orgánu veřejné moci (ministerstvu vnitra) zabezpečit fungování systému doručování, seznamování se a možnost dalšího zpracování datových zpráv natolik jednoduše a srozumitelně, aby to zvládly i osoby bez zvláštních technických znalostí příp. osoby se zdravotním postižením prostřednictvím speciálních technických pomůcek.
10. Přezkum, zda ministerstvo vnitra této povinnosti dostálo, resp. uložení uvedené povinnosti ministerstvu soudem, aby tak učinilo, nemůže být učiněno předmětem samostatného řízení před obecnými soudy, neboť v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř.). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (ustanovení §7 odst. 3 o. s. ř.); je bez dalšího evidentní, že provoz elektronického úložiště, které je určeno k a) doručování orgány veřejné moci, b) provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci, c) dodávání dokumentů fyzických osob, podnikajících fyzických osob a právnických osob (viz ustanovení §2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů), jehož prostřednictvím se adresáti dozvídají o obsahu datových zpráv, nelze podřadit ani pod jednu shora uvedenou eventualitu, jež by založila pravomoc soudu dle o. s. ř. a jiný zákon příslušnost navrhovatele jako obecného soudu žalované k řízení v této věci nezakládá.
11. S ohledem na výše uvedené je nutno v předmětné věci učinit závěr, že Obvodnímu soudu pro Prahu 7 tedy nepřísluší věcně rozhodovat o otázce, jež před ním byla učiněna předmětem řízení. Navrhovatel při své rozhodovací činnosti nemůže přezkoumávat splnění povinnosti orgánem veřejné moci tak, jak to požadovali žalobci, a v tomto směru nemůže napadené ustanovení zákona použít.
IV.
12. S účinností od 1. 12. 2010 přijalo plénum Ústavního soudu podle ustanovení §11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu rozhodnutí (vyhlášeno sdělením č. 342/2010 Sb.), kterým si v čl. 1 odst. 2 písm. b) vyhradilo rozhodování o odmítnutí návrhu ve všech řízeních, v nichž podle ustanovení §11 zákona o Ústavním soudu rozhoduje plénum [srov. ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. K rozhodnutí o odmítnutí návrhu dle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy je proto příslušné plénum Ústavního soudu.
13. Na základě shora uvedeného rozhodlo plénum Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků o odmítnutí návrhu, neboť byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou [§43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. června 2012
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu