ECLI:CZ:US:2012:Pl.US.17.11.1
sp. zn. Pl. ÚS 17/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném ze soudců Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Pavla Rychetského a Miloslava Výborného o vyloučení soudkyně Ústavního soudu Michaely Židlické z projednávání návrhu skupiny 20 senátorů, zastoupených Janem Kalvodou, advokátem se sídlem v Praze, Bělohorská 262/35, na zrušení bodu 2 a 3 článku I. zákona č. 402/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 402/2010 Sb."), bodu 2 článku II. zákona č. 402/2010 Sb., článku III. zákona č. 402/2010 Sb., a bodu 2 článku II. zákona č. 346/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takto:
Soudkyně Michaela Židlická není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 17/11.
Odůvodnění:
I.
1. Dne 11. 3. 2011 byl Ústavnímu soudu doručen návrh skupiny 20 senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení článku I. bodu 2 a 3, článku II. bodu 2, článku III zákona č. 402/2010 Sb., a článku II. bodu 2 zákona č. 346/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen "zákon č. 346/2010 Sb.").
2. Navrhovatelé ve svém návrhu uvedli, že v záhlaví citovaná ustanovení zákona č. 402/2010 Sb. a zákona č. 346/2010 Sb. novelizovaná ustanovení zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 357/1992 Sb. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, zejména s ústavně zaručeným právem na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, jakož i článkem 17 odst. 1 Listiny EU, resp. právem na ochranu proti zásahu do pokojného užívání majetku dle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a svobodou podnikání dle čl. 26 Listiny základních práv a svobod, jakož i článkem 16 Listiny EU, dále se základními náležitostmi demokratického a právního státu dle článku 9 odst. 1 Ústavy, neboť všechna napadená ustanovení zákona trpí zpětnou účinností, a s ústavní zásadou rovnosti před zákonem dle článku 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
II.
3. Písemným prohlášením ze dne 17. května 2011 k věci Pl. ÚS 17/11 učinila soudkyně Ústavního soudu Michaela Židlická prostřednictvím předsedy Ústavního soudu dle §36 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, plénu Ústavního soudu návrh na své vyloučení z projednání a rozhodování této věci, v níž navrhovatelé mimo jiné navrhují zrušit zavedení zvláštního zdanění fotovoltaických elektráren a zrušení daně darovací z emisních povolenek. Soudkyně Michaela Židlická uvedla, že si je vědoma toho, že se v předmětném případě jedná o abstraktní kontrolu norem, při jejímž projednávání může vzniknout pochybnost o podjatosti soudce zcela výjimečně. Je však toho názoru, že o právě takový případ se v dané věci jedná. Její syn JUDr. D. K. je nepřímým 20% akcionářem společnosti Energetický a průmyslový holding, a. s., jejíž dceřiné společnosti jsou plátcem daně darovací z emisních povolenek v objemu přesahující 300 mil. Kč ročně. Její syn má tedy v dané věci významný majetkový zájem. Vzhledem k tomu, že Michaelu Židlickou s jejím synem pochopitelně pojí nejužší příbuzenský vztah, prohlásila, že se cítí být v této věci podjatá, ač osobně na výsledku řízení žádný zájem nemá.
III.
4. Podle ustanovení §36 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, mimo jiné, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle ustanovení §37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může soudce prohlásit, že se ve věci cítí být podjatý, přičemž toto své prohlášení odůvodní.
5. Dosavadní judikatura Ústavního soudu spočívá na premise, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, lze-li mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. nález ve věci I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Ústavní soud již v minulosti také poznamenal, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. například nález ve věci sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11, nález ve věci sp. zn. I. ÚS 371/04, N 121/34 SbNU 255).
6. Rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané věci, objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (srov. rozhodnutí ve věcech Saraiva de Carvalho proti Portugalsku, 1994, Gautrin a další proti Francii, 1998). V této souvislosti Ústavní soud poznamenává, že procedura vyloučení soudce z projednání a rozhodování je jednou z procesních záruk nestrannosti soudu. Při posuzování, zda je dán i objektivní aspekt pochybností o nestrannosti, i pouhé zdání v tomto směru může mít význam [např. v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Piersack proti Belgii ze dne 21. 9. 1982, §30, soud konstatoval, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti; srov. též Wettstein proti Švýcarsku ze dne 21. 12. 2000, §42 - 44 a nález Ústavního soudu p. zn. III. ÚS 441/04 ze dne 12. 1. 2005 (N 6/36 SbNU 53)].
7. Plénum Ústavního soudu vzalo v úvahu vyjádření soudkyně Michaely Židlické a dospělo k závěru, že podmínky pro její vyloučení z projednávání a rozhodování vzhledem k okolnostem případu a zejména s ohledem na to, že dané řízení je řízením o abstraktní kontrole norem, nejsou splněny.
8. Ústavní soud již v minulosti v případech rozhodování o námitkách o podjatosti soudců Ústavního soudu v řízení o kontrole norem (srov. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 7/02 ze dne 18. 6. 2002, U 17/26 SbNU 379) vyslovil názor, že v tomto specifickém typu řízení, v němž primárně nejde o ochranu subjektivních práv účastníků řízení, ale o ochranu ústavního pořádku v jeho objektivní poloze, nelze zcela mechanicky aplikovat pojetí nestrannosti a nepodjatosti tak, jak je uplatňováno v řízeních, jejichž předmětem je ochrana individuálních subjektivních práv. Jinak řečeno, v případě řízení o kontrole norem je třeba požadavky vedoucí k vyloučení soudce vykládat restriktivně.
9. Soudci ústavního soudu, stejně jako ostatní jednotlivci, jsou adresáty řady právních norem a jsou též účastníky řady právních vztahů založených či regulovaných právními normami, jejichž přezkum může být předmětem posouzení v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů. Přitom dotčená právní norma se soudců Ústavního soudu může osobně dotýkat s různou mírou intenzity (daňový poplatník, vlastník či nájemce bytu, příjemce starobního důchodu, příjemce zdravotní péče atd.), případně se různou mírou může dotýkat příbuzných či osob blízkých, jako je tomu nyní v případě soudkyně Michaely Židlické.
10. Dovedeno ab absurdum, lze si tedy představit předměty řízení o kontrole norem, v jejichž případě by striktní výklad důvodů zakládajících podjatost soudce Ústavního soudu, resp. důvodů pro vyloučení, vedl k vyloučení všech či většiny soudců Ústavního soudu a k zabránění ve věci vůbec rozhodnout. Proto skutečnost, že soudce Ústavního soudu je adresátem přezkoumávané právní normy, resp. že jejím adresátem je osoba jemu blízká, ještě prima facie nezakládá pochybnost o jeho nestrannosti.
11. Přestože soudkyně Michaela Židlická může svůj příbuzenský vztah k synovi, který je z množiny širšího okruhu subjektů i adresátem jedné z napadených právních norem, subjektivně vnímat jako skutečnost zakládající její podjatost, jak již uvedeno, nedostatek její nestrannosti je třeba vnímat především z pohledu objektivního, resp. s ohledem na to, co již bylo uvedeno shora. Samotná skutečnost, že syn soudkyně je plátcem daně darovací z emisních povolenek, která byla zavedena jedním z nyní napadených ustanovení, ještě sama o sobě nezakládá v objektivní poloze důvod k vyloučení soudkyně z rozhodování v řízení o kontrole norem.
12. Jiná je však situace v řízení o ústavních stížnostech. V těchto případech již ostatně v minulosti byla soudkyně Michaela Židlická na svůj návrh vyloučena z rozhodování věcí, v nichž přímo či nepřímo vystupoval její syn či obchodní společnost, na níž měl obchodní či jiný majetkový podíl (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2290/10 ze dne 6. 10. 2010, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2273/09 ze dne 10. 12. 2009 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 1052/07 ze dne 20. 6. 2007). V daných věcech však šlo o ústavní stížnosti, kde - jak již uvedeno - je intenzita poměru soudce k účastníkům řízení či předmětu řízení, pokud jde o jeho nestrannost, podstatnější, než v případě abstraktního přezkumu ústavnosti zákona.
13. Z uvedených důvodů plénum Ústavního soudu dospělo postupem dle §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu k závěru, že zde nejsou dány důvody pro vyloučení soudkyně Michaely Židlické z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 17/11.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. 5. 2012
Pavel Rychetský, v.r.
předseda Ústavního soudu