ECLI:CZ:US:2013:1.US.1031.13.1
sp. zn. I. ÚS 1031/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 28. května 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele G. K., zastoupeného Mgr. Přemyslem Hoke, advokátem se sídlem Doudlebská 1046/8, 140 00 Praha 4 - Pankrác, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí ministra spravedlnosti České republiky ze dne 27. března 2013 sp. zn. 381/2010-MOT-T/163, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2013 sp. zn. 14 To 25/2013, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. srpna 2012 sp. zn. 14 To 131/2012, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2012 sp. zn. 14 To 109/2012, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2013 sp. zn. Nt 423/2010, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2013 sp. zn. Nt 423/2010, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2013 sp. zn. Nt 423/2010, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2012 sp. zn. Nt 423/2010, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2012 sp. zn. Nt 423/2010, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §400b odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), ve znění pozdějších předpisů, takto:
I. Věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 1031/13 a I. ÚS 1328/13 se spojují ke společnému projednání a rozhodnutí a budou nadále vedeny pod sp. zn. I. ÚS 1031/13.
II. Ústavní stížnost se odmítá.
III. Návrh na zrušení ustanovení §400b odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění:
Samostatnými návrhy na zahájení řízení o ústavní stížnosti vedenými pod sp. zn. I. ÚS 1031/13 a I. ÚS 1328/13 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí vydaných v jeho extradiční věci. Současně, s poukazem na ustanovení §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, navrhl zrušení ustanovení §400b odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), ve znění pozdějších předpisů, o jehož aplikaci se (mimo jiné) napadená rozhodnutí opírají.
Stěžovatel namítal, že těmito rozhodnutími, jakož i v důsledku obsahu, resp. aplikace citovaného ustanovení trestního řádu, došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 1, čl. 3, čl. 6 odst. 1, 2 a 3, čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a práv plynoucích z Úmluvy o právním postavení uprchlíků.
Stěžovatel taktéž navrhl, aby Ústavní soud před projednáním návrhu odložil vykonatelnost rozhodnutí ministra spravedlnosti České republiky ze dne 27. března 2013 sp. zn. 381/2010-MOT-T/163.
Vzhledem k tomu, že se označené věci týkaly téhož navrhovatele a jsou založeny na totožných skutkových základech a shodné, případně související právní problematice, bylo pro tuto jejich souvislost rozhodnuto, za použití §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §112 odst. 1 o. s. ř., z důvodu hospodárnosti o jejich spojení ke společnému řízení s tím, že budou nadále vedeny pod sp. zn. I. ÚS 1031/13.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Stejně postupuje senát, shledá-li u návrhu podaného podle §64 odst. 1 až 4 důvody k odmítnutí podle §43 odst. 1 nebo odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů [§43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. b), odst. 3 citovaného zákona].
Z pohledu relevantního pro posouzení návrhu stěžovatele bylo nutno krom dalšího zohlednit následující.
Přípisem ze dne 9. května 2013 ministr spravedlnosti České republiky, JUDr. Pavel Blažek, Ph.D., Ústavnímu soudu sdělil, že na základě informace Policejního prezídia, odboru mezinárodní spolupráce, ze dne 8. 5. 2013 č. j. PPR 89796/MPS-2013-ODI, jejímž obsahem je sdělení, že podle zprávy kanceláře Hlavního žalobce Ministerstva spravedlnosti Gruzie bylo mezinárodní pátrání po stěžovateli zrušeno, Ministerstvo spravedlnosti požádalo dopisem ze dne 9. 5. 2013 č. j. 381/2010-MOT-T/176 Městský soud v Praze ke sp. zn. Nt 423/2010, aby přijal příslušná opatření k ukončení řízení o vydání stěžovatele, a to podle §400b odst. 6, vzhledem k §394 odst. 4 písm. h) trestního řádu a k propuštění stěžovatele z vydávací vazby.
Z (navazujícího) příkazu k propuštění z vazby, vydaného Městským soudem v Praze dne 10. 5. 2013 sp. zn. Nt 423/2010, Ústavní soud zjistil, že tamní soud vydal příkaz adresovaný Vazební věznici Praha 4 - Pankrác, aby byl stěžovatel propuštěn z vydávací vazby dle §400b odst. 6 trestního řádu dne 10. 5. 2013 na svobodu. Tak se dle sdělení právního zástupce stěžovatele označeného dne i stalo.
S ohledem na uvedené nutno říci, že nastala situace, která je v teorii a praxi ústavního soudnictví označovaná jako mootness (srov. Braveman, D., Banks, W., Smolla, R.: Constitutional Law. 3. vyd., New York 1991, s. 75-85, Barron, J., Dienes, C.: Constitutional Law. 4. vyd., St. Paul 1995, s. 83-85) nebo jako požadavek bezprostředního a přítomného zásahu (unmittelbare und gegenwärtige Betroffenheit) v praxi Spolkového ústavního soudu (např. Bundesverfassungsgerichtsgesetz. Mitarbeiterkommentar. Heidelberg 1992, s. 1174n., K. Schleich: Das Bundesverfassungsgericht. 3. vyd., München 1994, s. 142150), tj. stav, kdy již spor odezněl nebo byl vyřešen jinou cestou a s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomocných rozhodnutí a ekonomie soudního řízení již nemá další smysl řízení v nějaké věci provádět.
Na základě napadených rozhodnutí, jež vzešla z žádosti o vydání k trestnímu stíhání stěžovatele do Gruzie, již nemůže být stěžovatel do Gruzie vydán (tím lze tuto situaci odlišit od situace řešené nálezem sp. zn. I. ÚS 733/05, v níž Ústavní soud za tehdy posuzovaného kontextu konstatoval, že je vydání toliko "nepravděpodobné"). Napadená rozhodnutí tudíž již do práv stěžovatele jakkoliv nezasahují a zasáhnout ani nemohou, a proto se podaný návrh (aktuálně) stal z pohledu naznačeného bezpředmětným.
Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z formálních důvodů [§43 odst. 1 písm. a) - e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], návrh na zrušení zákonných ustanovení sdílí procesně její osud (srov. kupř. usnesení sp. zn. III. ÚS 101/95).
V důsledku uvedeného, aniž by Ústavní soud jakkoliv situaci stěžovatele zlehčoval a jeho věcné námitky přehlížel, byly jak ústavní stížnost, tak i s ní (akcesoricky) spojený návrh na zrušení citovaného zákonného ustanovení odmítnuty [§43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. b), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Zabývat se návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí ministra spravedlnosti České republiky ze dne 27. března 2013 sp. zn. 381/2010-MOT-T/163 za této situace pozbylo smyslu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 28. května 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu