ECLI:CZ:US:2013:1.US.1118.13.1
sp. zn. I. ÚS 1118/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Romana Burdy, zastoupeného Mgr. Naďou Severinovou, advokátkou se sídlem Kolbenova 942/38a, Praha 9, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 2. 2012, sp. zn. 17 C 127/2010, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2012, sp. zn. 36 Co 78/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní soud zjistil z předložených dokladů následující skutečnosti.
Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu stěžovatele, aby žalovaná Česká republika byla povinna zaplatit mu částku 11.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20. 2. 2009 do zaplacení (výrok ad I.), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok ad II.).
Žalobce (stěžovatel) se domáhá proti státu zaplacení uvedené částky jako náhrady škody s odůvodněním, že byl účastníkem řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 90 C 1/2008 (jehož předmětem bylo placení výživného) proti Evě Holzknechtové, Martinu Burdovi a Ivetě Burdové podle zákona o rodině. Stěžovatel uvedl v žalobě zejména následující. Dne 13. 5. 2008 byl vyhlášen zamítavý rozsudek a všichni účastníci se vzdali práva odvolání. Následně soudkyně v kanceláři opravila protokol z jednání, čímž umožnila JUDr. Schusterovi, zástupci žalované Evy Holzknechtové, podat odvolání do nákladů řízení. Městský soud v Praze jako soud odvolací i přes upozornění, že se jednalo v rozporu s občanským soudním řádem, vydal rozhodnutí (č. j. 14 Co 428/2008-68), kterým žalobci uložil zaplatit na nákladech řízení Evě Holzknechtové částku 11.900 Kč. Žalobce tvrdil, že v řízení sp. zn. 90 C 1/2008 došlo k nezákonné manipulaci se soudním spisem po skončení řízení, neboť byl změněn protokol o jednání. Žalobce předběžně uplatnil u žalované svůj nárok na náhradu takto způsobené škody, ta však jeho požadavku nevyhověla.
Soud prvního stupně uvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí především následující.
Z protokolu o jednání v příslušném řízení o stanovení výživného ze dne 13. 5. 2008 vzal soud za prokázané, že se jednání dne 13. 5. 2008 zúčastnili žalobce (stěžovatel) a žalovaní Martin Burda a Iveta Burdová a zástupce JUDr. Karel Schuster. Při jednání byl bez přerušení vyhlášen rozsudek, že žaloba žalobce Romana Burdy (stěžovatele) na stanovení výživného prvé žalované Evě Holzknechtové, druhému žalovanému Martinu Burdovi a třetí žalované Ivetě Burdové, a to v celkové částce 4 500 Kč, se zamítá. "Stručně odůvodněno, dáno poučení o opravném prostředku." Následuje věta, po zákonném poučení se žalobce i všichni (slovo "všichni" je škrtnuto a nad něj čitelně naspáno rukou slovo "oba") žalovaní prostřednictvím svého právního zástupce vzdávají práva odvolání. Dne 24. 6. 2008 bylo soudu doručeno odvolání sepsané JUDr. Karlem Schusterem, advokátem, který jménem své klientky 1. žalované podal odvolání proti rozsudku do části, která se týkala náhrady nákladů řízení. Odvolání 2. žalovaného a 3. žalované bylo odmítnuto a žalobci (stěžovateli) bylo uloženo zaplatit 1. žalované Evě Holzknechtové jednu polovinu náhrady nákladů řízení ve výši 11.900 Kč. Totiž, po vyhlášení rozsudku a poučení o opravném prostředku dne 13. 5. 2008 se práva odvolání vzdali prostřednictvím svého právního zástupce 2. žalovaný a 3. žalovaná, kteří se jednání účastnili, proto jejich odvolání bylo shledáno nepřípustným, a contrario odvolání 1. žalované, které bylo shledáno důvodným částečně. V daném případě byl protokol o jednání dne 13. 5. 2008 sepsán dle zvukového záznamu počítačovou technikou, čitelně bez zbytečných škrtů a trvalým způsobem, přeškrtnutá místa zůstala zachována čitelná a bylo vyznačeno, kdo (byť nečitelně) opravu provedl. Protokol o jednání ze dne 13. 5. 2008 obsahuje veškeré zákonné náležitosti, a proto je třeba na něj pohlížet jako na veřejnou listinu podle §134 o. s. ř. Z důkazů žalobcem navržených a provedených nebylo prokázáno, že by oprava protokolu byla provedena v rozporu se zákonem či že by protokol postrádal náležitosti stanovené zákonem. O správnosti a zákonnosti provedení opravy v protokolu neměl pochybnosti ani Městský soud v Praze, který z něho vycházel, když dne 6. 11. 2008 rozhodoval o odvolání proti rozsudku ze dne 13. 5. 2008. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2008 č. j. 14 Co 428/2008-68 nabylo právní moci dne 27. 11. 2008 a je stále pravomocné, nebylo změněno ani zrušeno, nelze ho tak v intencích zákona považovat za nezákonné rozhodnutí. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu, protože nedošlo k naplnění již prvního předpokladu odpovědnosti státu za škodu, a to k nesprávnému úřednímu postupu či k vydání nezákonného rozhodnutí.
Odvolací soud napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu potvrdil.
II.
Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje zrušit v záhlaví citovaná rozhodnutí obecných soudů pro tvrzené porušení jeho základních práv (na náhradu škody podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).
V konkrétnostech v podstatě namítá, že mu bylo upřeno právo na náhradu škody v důsledku toho, že samotná povaha rozhodnutí, které bylo nezákonné, neumožnila stěžovateli dosáhnout jeho změny či zrušení (dovolání tehdy nebylo přípustné).
III.
Ústavní soud není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny.
Takový stav v posuzované věci zjištěn nebyl. Již soud prvního stupně své rozhodnutí náležitě, racionálně akceptovatelně odůvodnil. Učinil tak i soud odvolací, který napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Sám Ústavní soud nemůže přisvědčit námitce stěžovatele, že mu bylo upřeno právo na náhradu škody v důsledku toho, že samotná povaha rozhodnutí, které bylo nezákonné, neumožnila stěžovateli dosáhnout jeho změny či zrušení (dovolání tehdy nebylo přípustné). Tu se stěžovatel zásadně mýlí. Z předložených dokladů totiž nelze dovodit, že by obecné soudy v napadených rozhodnutích správnost úředního postupu a zákonnost původního rozhodnutí obecného soudu odmítly a priori přezkoumat, jen s odkazem na to, že tehdejší odvolací rozhodnutí nebylo zrušeno pro nezákonnost. Naopak, již soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyslovil, že oprava příslušného protokolu nebyla provedena v rozporu se zákonem a že protokol obsahuje zákonné náležitosti. Proto uzavřel, že nedošlo k nesprávnému přednímu postupu či k vydání nezákonného rozhodnutí. Až podpůrně obvodní soud argumentoval, že jelikož usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2008, č. j. 14 Co 428/2008-68, nebylo změněno či zrušeno, nelze je považovat za nezákonné. Podobně se vyslovil v napadeném rozsudku i městský soud, který na prvním místě poukazoval na "legitimní postup" při opravě příslušného protokolu (str. 4 napadeného rozsudku městského soudu).
Ústavní soud dále poukazuje i na novelu zákona o Ústavním soudu, provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., účinnou od 1. 1. 2013. V důsledku této novely zní nyní ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu následovně: "(3) Usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.".
Tudíž, tato úprava umožňuje Ústavnímu soudu odmítnout ústavní stížnost jen s takovým odůvodněním, ve kterém by byl pouze uveden zákonný důvod odmítnutí [v nynějším případě §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Vychází se z předpokladu, že v takovém případě se Ústavní soud ztotožnil (z ústavně právních hledisek) s názory soudu nižších stupňů, které byly adekvátně a přesvědčivě odůvodněny. Tím spíše pak splňuje požadavky zákona nynější podrobnější odůvodnění tohoto usnesení Ústavního soudu.
IV.
Vzhledem k tomu - jak si Ústavní soud ověřil - že obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti, a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2013
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu