ECLI:CZ:US:2013:1.US.1262.13.1
sp. zn. I. ÚS 1262/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. května 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Bohuslava Veselého, zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem se sídlem Kolín, Sladkovského 13, o ústavní stížnosti proti usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. února 2013 č. j. 21 Cdo 487/2012-115, Krajského soudu v Praze ze dne 30. září 2011 č. j. 32 Co 78/2011-83 a Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. září 2010 č. j. 11 C 302/2009-42, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel, který své podání označil jako ústavní stížnost proti pravomocnému usnesení Nejvyššího soudu, navrhl zrušení všech výše citovaných usnesení s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 3 odst. 3, čl. 36 a čl. 90 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na průběh jednání soudů, u nichž se domáhal obnovy řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Mladé Boleslavi, když současně žalobou pro zmatečnost napadl i rozhodnutí jmenovaného soudu ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze, přičemž žalobu opíral zejména o to, že ve věci rozhodovali vyloučení soudci.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že byl podán po lhůtě k tomu stanovené [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, §43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud poukazem na znění §43 odst. 2 věta první a §159a odst. 5 občanského soudního řádu, na svou judikaturu, na obsah rozhodnutí soudu II. stupně, jakož i na obsah dovolání, toto opodstatněně dle §243b občanského soudního řádu odmítl jako zjevně bezdůvodné. Na odůvodnění jeho rozhodnutí lze v dalším odkázat. Poněvadž k odmítnutí dovolání nedošlo tak, jak má na mysli shora citované ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, stížnost směřující proti dalším napadeným rozhodnutím je stížností podanou po lhůtě k tomu stanovené.
Pro výše uvedené, bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu