ECLI:CZ:US:2013:1.US.1361.13.1
sp. zn. I. ÚS 1361/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. května 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti Jiřího Limberského, zastoupeného Mgr. Ing. Michalem Hebkým, advokátem se sídlem v Brně, Osiková 33, proti usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. 78 EXE 1954/2011 ze dne 1. srpna 2011 a usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 20 Co 354/2012 ze dne 24. srpna 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů.
Prvým v záhlaví označeným rozhodnutím byla soudem I. stupně nařízena exekuce na majetek stěžovatele na podkladě rozhodčího nálezu sp. zn. BUL J 3117/2010 ze dne 17. 1. 2011, který vydal rozhodce JUDr. Radim Kuchta. Druhým z označených rozhodnutí bylo usnesení soudu I. stupně odvolacím soudem jako věcně správné potvrzeno, když odvolací soud nepřisvědčil odvolací námitce stěžovatele o tom, že rozhodčí nález nenabyl právní moci a nestal se vykonatelným, neboť mu nebyl řádně doručen.
V důvodech ústavní stížnosti stěžovatel obdobně jako v odvolání tvrdí, že rozhodčí nález nenabyl právní moci a nestal se vykonatelným, neboť v době jeho vydání se na adrese, na kterou mu bylo doručováno, nezdržoval, ani tam nebydlel, v té době byla adresa jeho trvalého pobytu B., což odvolací soud nikterak neprošetřoval. Je přesvědčen o tom, že v jeho případě mělo být postupováno podle ustanovení §46b písm. a) o. s. ř. a jako fyzické osobě mu mělo být doručováno na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Tento postup nebyl dodržen, což způsobilo, že se nemohl seznámit s předmětným rozhodčím nálezem a v rámci rozhodčího řízení se bránit, v důsledku čehož, podle něj, došlo k porušení shora označených práv.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Takový stav v posuzované věci zjištěn nebyl. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí dostatečně reagoval na odvolací námitky stěžovatele (obdobné jako námitky ústavní stížnosti) poukazem na to, že rozhodčí nález se týkal úvěrové smlouvy, přičemž sám stěžovatel v ní jako své trvalé bydliště a doručovací adresu uvedl adresy, na které byl následně rozhodčí nález doručován. Uzavřel pak, že pokud v rámci rozhodčího řízení bylo doručováno na adresu přímo stěžovatelem uváděnou jako adresu doručovací, pak bylo doručováno zcela v souladu s platným zněním občanského soudního řádu. Toto odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje Ústavní soud za dostatečné, nevykazující prvky libovůle, naopak respektující a zohledňující podmínku uvedenou v návětí ustanovení §46b o. s. ř., pročež lze na ně zcela odkázat. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele Ústavní soud neshledal, a proto byla stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu