ECLI:CZ:US:2013:1.US.1416.13.1
sp. zn. I. ÚS 1416/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. května 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Jaromíra Feschara, zastoupeného Mgr. Romanem Bednaříkem, advokátem se sídlem Kunín 376, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. října 2012 č. j. 56 Co 479/2012-217 a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 9. září 2011 č. j. 14 P 17/2011-129, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaných rozsudků, jimiž soud I. stupně zvýšil výživné, které platil pro nezletilého syna. Uvedl, že s ohledem na své majetkové poměry, na sociální a zdravotní situaci není v jeho možnostech zvýšené výživné platit, není také schopen uhradit dlužné výživné. Vyslovil přesvědčení, že soud nereagoval na objektivně zjištěné a doložené jeho majetkové možnosti, nereagoval na jeho návrhy, podněty a důkazy. Proti rozsudku podal odvolání, avšak ani odvolací soud na jeho námitky nereagoval a rozhodnutí Okresního soudu v Opavě potvrdil. Pro uvedené se postupem soudů cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 11 a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2, písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Ostravě přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a v souladu s provedenými důkazy o rodinných a majetkových poměrech obou rodičů a s obsahem §96 odst. 1, §98 odst. 1 a §99 odst. 1 zákona o rodině důvodně shledal jeho rozhodnutí o zvýšení výše výživného pro nezletilého uloženého otci plnit v částkách ve výroku obsažených věcně správným, a proto je opodstatněně potvrdil. Ve vyčerpávajícím odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi odvolacími námitkami otce a lze tak na toto odůvodnění v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu