ECLI:CZ:US:2013:1.US.1438.13.1
sp. zn. I. ÚS 1438/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. května 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Čeňka Jirsáka, zastoupeného JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem Kolín, Politických vězňů 98, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. ledna 2013 sp. zn. 25 Cdo 373/2011, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. května 2010 sp. zn. 21 Co 135/2010 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. října 2009 sp. zn. 10 C 161/2009, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel, který svůj návrh označil jako ústavní stížnost proti výše citovanému usnesení Nejvyššího soudu České republiky, se domáhal vydání nálezu, v němž by Ústavní soud vyslovil, že uvedenými rozhodnutími Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a dále rozhodl tak, že se usnesení Nejvyššího soudu zrušuje. Poukázal na okolnosti, za nichž došlo k poškození jeho zdraví, jakož i na rozsudky soudu I. a II. stupně, kterými bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného poskytnout mu odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění, dále na obsah usnesení Nejvyššího soudu, který jeho dovolání odmítl. Vyslovil přesvědčení, že uplatněný nárok na podstatnější zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění byl zamítnut pro nesprávné hodnocení prokázaného skutkového stavu, stejně jako nárok na zvýšení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Proto v uvedené části rozhodnutí obecných soudů spatřuje hrubou nespravedlivost, zasahující do jeho práv, a když nápravy nedocílil ani cestou dovolání k Nejvyššímu soudu, považuje zásah Ústavního soudu za přípustný a možný.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl a ústavní stížnost tak byla shledána zjevně neopodstatněnou. Nejvyšší soud v souladu se závěry soudu II. stupně, s poukazem na učiněná skutková zjištění, na §6 odst. 2 a §7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb., na svou judikaturu vztahující se k výši odškodnění následků zranění, omezujícího poškozeného v jeho možnostech osobního a společenského uplatnění, jakož i na §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3, na §241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu, důvodně rozhodl tak, jak v jeho výroku obsaženo. Na vyčerpávající odůvodnění usnesení dovolacího soudu, jakož i rozsudků soudu I. i II. stupně, lze v dalším odkázat, když nutno poznamenat, že rozhodnutí ze dne 30. 11. 2009 č. j. 10 C 161/2009-45 o nákladech vynaložených v řízení z prostředků státu (na znalečném) bylo odvolacím soudem výrokem pod bodem III. zrušeno, a proto ústavní stížnost vůči této části rozhodnutí je stížností nepřípustnou [§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro výše uvedené byla ústavní stížnost odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) citovaného zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu