ECLI:CZ:US:2013:1.US.1539.13.1
sp. zn. I. ÚS 1539/13
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera - ze dne 13. června 2013 sp. zn. I. ÚS 1539/13 ve věci ústavní stížnosti Růženy Přikrylové, zastoupené advokátkou JUDr. Pavlou Plašilovou, se sídlem v Brně, Jakubská 1, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2013 č. j. 3 Ads 126/2012-69, kterým byla odmítnuta stěžovatelčina kasační stížnost pro opožděnost, za účasti České správy sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 1292/25, jako vedlejšího účastníka řízení.
I. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2013 č. j. 3 Ads 126/2012-69 bylo porušeno základní právo stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Toto rozhodnutí se proto ruší.
Odůvodnění:
I.
1. V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
2. Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky odmítl s odůvodněním, že kasační stížnost byla podána opožděně [§46 odst. 1 písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s. ].
3. Oproti tomu stěžovatelka namítá, že kasační stížnost byla podána v řádné lhůtě. K tomu stěžovatelka jako důkaz přikládá poštovní podací arch poskytovatele poštovních služeb a dodejku s vyznačeným odesláním kasační stížnosti ze dne 7. 12. 2012.
4. Nejvyšší správní soud v odpovědi na přípis stěžovatelky ze dne 16. 4. 2013 stěžovatelce přisvědčil; uvedl, že v důsledku situace, kdy byla učiněna v této věci Nejvyššímu správnímu soudu celá řada elektronických podání bez zaručeného elektronického podpisu a dvě podání se zvýrazněným (a jak se ukázalo zcela zavádějícím) údajem stěžovatelky "osobně na podatelnu soudu", se nechal Nejvyšší správní soud "uvést v omyl" a poštovní obálku, která je opatřena razítkem (nálepkou) pošty ze dne 7. 12. 2012 (poslední den lhůty pro podání kasační stížnosti v dané věci), v obsahu spisu při svém rozhodování přehlédl.
II.
5. Vzhledem k tomu, že od ústního jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci, Ústavní soud nenařídil ve věci ústní jednání (§44 zákona o Ústavním soudu).
III.
6. Ústavní stížnost je důvodná.
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
8. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 967/13 ze dne 24. 4. 2013 (N 68/69 SbNU 233)].
9. Kromě zjevného a neodůvodněného vybočení z výkladového nebo aplikačního standardu, jenž je v soudní praxi obecně respektován, a představuje tím nepředvídatelnou libovůli, jde o protiústavnost i tehdy, jestliže procesní postup soudu vybočuje ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení bylo způsobilé se promítnout (stěžovatelce negativně) do jeho výsledku. Tak je tomu rovněž v případě zřetelných mechanických pochybení soudu, jimiž jsou kupříkladu nedostatečné seznámení se s obsahem spisu, omyl při datování podání rozhodné listiny apod. [srov. nález sp. zn. III. ÚS 290/06 ze dne 28. 6. 2007 (N 108/45 SbNU 459)].
10. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny má každý právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. S tím koresponduje právo na spravedlivý proces zajištěné v čl. 6 Úmluvy. I když Úmluva nezaručuje v jiných než trestních věcech právo na odvolání, neznamená to, že právo podat kasační stížnost, pokud je zakotveno v právním řádu, nepožívá ústavní ochrany. Ta vyplývá z výše citovaného čl. 36 odst. 1 Listiny, v souladu s nímž se stěžovatelka svého práva domáhala. Pokud za této situace Nejvyšší správní soud odmítl podanou kasační stížnost jako opožděnou, ačkoliv byla podána ve lhůtě, porušil stěžovatelčino ústavně garantované právo na řádný proces [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 938/06 ze dne 15. 1. 2009 (N 9/52 SbNU 99) nebo také nález sp. zn. II. ÚS 312/03 ze dne 17. 2. 2005 (N 30/36 SbNU 343)].
11. Okolnost, že kasační stížnost nebyla věcně projednána, vyloučila stěžovatelku z ústavně chráněného přístupu k soudu a principy spravedlivého procesu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož se dovolávala, byly porušeny. Proto je v dané věci dán důvod pro zásah Ústavního soudu.
12. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2013 č. j. 3 Ads 126/2012-69 proto Ústavní soud podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.