ECLI:CZ:US:2013:1.US.1574.13.1
sp. zn. I. ÚS 1574/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti obchodní společnosti PROCESINVEST, a. s., se sídlem Jana Masaryka č. 252/6, 120 00 Praha 2, zastoupené JUDr. Petrem Chmelíčkem, advokátem, AK se sídlem Bezručova 287, 280 00 Kolín III, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2013 č. j. 19 Cm 226/2006-395, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 11, čl. 26 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení shora označeného usnesení, jímž nebylo vyhověno její žádosti ze dne 30. 4. 2013 o nahlížení do spisu vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 226/2006. Krajský soud žádosti nevyhověl, protože stěžovatelka nebyla účastníkem řízení, ve kterém soud pravomocně rozhodl rozsudkem již dne 31. 10. 2011.
Stěžovatelka připustila, že nebyla účastníkem předmětného řízení, ve kterém obchodní společnost COMEXIM, s. r. o., žalovala obchodní společnost Elektroporcelán Louny, a. s., o zaplacení částky 479 291,90 s příslušenstvím, nicméně trvala na tom, že osvědčila právní zájem na nahlédnutí do spisu. Již dříve totiž uzavřela s žalobkyní smlouvu o financování řízení, ze které jí za splnění stanovených podmínek přísluší odměna a různé další finanční nároky, které však bez znalosti výsledku řízení nemůže stanovit a účinně uplatňovat.
K podání ústavní stížnosti je ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), oprávněna fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh nepřípustný; podle §75 odst. 1 je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Ústavní soud dává ve své rozhodovací praxi dostatečně najevo, že ústavní stížností by měla být napadána zásadně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Z tohoto pravidla sice Ústavní soud ve své rozhodovací praxi připustil výjimky, ty však spočívají v tom, že lze napadat i pravomocná rozhodnutí, která uzavírají určitou část řízení (např. vazební) nebo která řeší dílčí procesní otázku, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo; to však pouze pokud jsou taková rozhodnutí způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele a pokud námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod koncentrovaná jen do tohoto stádia řízení nemohla by již být v rámci dalšího řízení (např. při uplatňování procesních prostředků proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna (srov. Wagnerová E., Dostál M., Langášek T., Pospíšil I., Zákon o Ústavním soudu s komentářem, Praha, ASPI, 2007, str. 381 a násl., Filip J., Holländer P., Šimíček V., Zákon o Ústavním soudu, Komentář, 2. vydání, Praha, C. H. Beck, 2007, str. 556). Takovou výjimku však projednávaný případ nepředstavuje.
Ať stěžovatelka vnímá odmítavou reakci Krajského soudu v Ústí nad Labem ve vztahu ke své osobě jakkoliv, Ústavní soud považuje za podstatné, že v okolnostech daného případu je odmítnutí žádosti o nahlížení do spisu zcela nezpůsobilé zasáhnout či dokonce porušit její ústavně zaručená práva. Argumentuje-li stěžovatelka nároky ze smluvního vztahu s jedním z účastníků řízení, jde evidentně o právní vztah zcela odlišný od vztahu mezi účastníky řízení, navíc stěžovatelka má nepochybně k dispozici právní prostředky k dosažení uspokojení svých nároků, což ostatně v závěru ústavní stížnosti sama připustila.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 2013
Milada Tomková, v. r.
soudce zpravodaj