ECLI:CZ:US:2013:1.US.1620.13.1
sp. zn. I. ÚS 1620/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Trupiano, zastoupené JUDr. Františkem Řezankou, advokátem se sídlem Vašátkova 1012/8, 198 00 Praha 9, směřující výrokům II. a III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2012, č.j. 29 Co 254/2012-119, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 20. 5. 2013 doručena ústavní stížnost stěžovatelky ze dne 16. 5. 2013 směřující proti výrokům II. a III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2012, č.j. 29 Co 254/2012-119.
Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholným orgánem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.
Ačkoli ústavní stížnost stěžovatelky směřuje proti výrokům II. a III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2012, č.j. 29 Co 254/2012-119, které bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno dne 10. 11. 2012 a proti němuž není dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek přípustné, o čemž byla stěžovatelka v napadeném rozhodnutí správně poučena, byla ústavní stížnost právním zástupcem stěžovatelky předána k poštovní přepravě až dne 16. 5. 2013, tedy až po uplynutí lhůty k podání ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Pro posouzení včasnosti podaní ústavní stížnosti přitom není rozhodné, že stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti podala proti výrokům II. a III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2012, č.j. 29 Co 254/2012-119, dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, o němž bylo Nejvyšším soudem ČR rozhodnuto usnesením ze dne 28. 2. 2013, č.j. 20 Cdo 299/2013-154, které bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno dne 17. 3. 2013, neboť lhůta pro podání ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu běží ode dne, kdy bylo stěžovatelce doručeno rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje. Takovým procesním prostředkem však v posuzovaném případě není dovolání, neboť dovolání směřující proti usnesení o nákladech řízení a nákladech exekuce není dle ustanovení §237 až §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012, přípustné.
Z výše uvedeného vyplývá, že ústavní stížnost nebyla podána ve lhůtě.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě pro jeho podání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2013
Jaroslav Fenyk
soudce Ústavního soudu