ECLI:CZ:US:2013:1.US.1635.13.1
sp. zn. I. ÚS 1635/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Vojena Güttlera a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti GRATO spol. s r.o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábř. 51/39, 150 00 Praha 5, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 124 EC 882/2010, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení výroku II. shora označeného rozhodnutí týkajícího se náhrady nákladů soudního řízení s tvrzením, že tímto výrokem bylo porušeno právo stěžovatelky zaručené jí v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), resp. čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z napadeného rozsudku připojeného k ústavní stížnosti vyplývá, že Okresní soud v Ostravě vyhověl žalobě stěžovatelky a uložil žalované Anežce Koziorkové povinnost zaplatit stěžovatelce částku 1.008,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a dále povinnost uhradit jí náklady řízení ve výši 300,- Kč (výrok II.). Z odůvodnění výroku II. je zřejmé, že přiznaná částka představovala náklady za zaplacený soudní poplatek, náklady právního zastoupení soud stěžovatelce s ohledem na okolnosti případu a z důvodů hodných zvláštního zřetele nepřiznal.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka rozhodnutí soudu ohledně náhrady nákladů řízení oponovala, bližší obsah její argumentace netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je stěžovatelce i Ústavnímu soudu známa.
4. S ústavní stížností stěžovatelka rovněž spojila návrh na zrušení ustanovení §202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), který odůvodnila nejednotným, dle jejího názoru často i svévolným, rozhodováním obecných soudů v bagatelních věcech.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud opakovaně konstatuje, že zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti je dána také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou. Tak je tomu i v projednávané věci. Argumentačně shodnými ústavními stížnostmi, kterými stěžovatelka brojila proti výrokům rozsudků obecných soudů, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů soudního řízení, vydaných v obdobných sporech, se Ústavní soud ve svých senátech opakovaně zabýval a právní názor na soudní výklad ustanovení §142 odst. 1 občanského soudního řádu a z něho plynoucí pravidlo, dle něhož lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, či výklad ustanovení §150 občanského soudního řádu zakotvující moderační právo soudu v těchto věcech shledal ústavně konformním.
7. Svůj neměnný postoj k dané právní problematice Ústavní soud vyjádřil v mnoha ze svých předchozích rozhodnutí, v nichž podrobně vyložil, z jakých důvodů nemůže argumentace stěžovatelky obstát (srov. zejména nález sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012 či usnesení sp. zn. III. ÚS 852/12 ze dne 5. 4. 2012, sp. zn. II. ÚS 853/12 ze dne 12. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1777/12 ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. I. ÚS 4747/12 ze dne 15. 1. 2013 a další dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz). Rozhodovací důvody jsou pregnantně v citovaném nálezu i odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy, stěžovatelce i účastníku řízení jsou nepochybně známy, a proto na ně postačí pouze odkázat.
8. Co se týče návrhu stěžovatelky na zrušení v záhlaví uvedeného ustanovení občanského soudního řádu, jedná se o návrh akcesorický, který sdílí osud ústavní stížnosti, což plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 4633/12 ze dne 10. 1. 2013).
9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh na zrušení ustanovení §202 odst. 2 občanského soudního řádu Ústavní soud odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. července 2013
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu