ECLI:CZ:US:2013:1.US.1998.13.1
sp. zn. I. ÚS 1998/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti M. K., t.č. Věznice P. O BOX 335, 306 35 Plzeň-Bory, proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 5. 5. 2011 č. j. 4 T 215/2010-176, usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 27. 9. 2011 č. j. 68 To 284/2011-201 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2012 č. j. 6 Tdo 195/2012-257, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti podané k poštovní přepravě dne 24. 6. 2013 stěžovatel uvedl, že byl shora označeným rozsudkem Okresního soudu v Přerově uznán vinným trestným činem loupeže a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce tří let. Jeho odvolání Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, zamítl, dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto, obnova řízení nebyla povolena a stěžovatel neuspěl ani s podněty na přezkoumání jeho věci podané k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci a Ministerstvu spravedlnosti. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že trestný čin nespáchal a žádal nové prošetření případu.
Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mimo jiné též to, zda byla podána včas.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost je třeba podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně vyložil, že procesním prostředkem k ochraně práva ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu není jakýkoli procesní prostředek, který by sice mohl být způsobilý změnit nepříznivou situaci stěžovatele, avšak stěžovateli přímo nepřísluší. Takovými jsou různé podněty státnímu zastupitelství, příp. i ke stížnosti pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatele bylo v projednávaném případě dovolání, které Nejvyšší soud odmítl. Ode dne doručení usnesení Nejvyššího soudu stěžovateli bylo třeba odvíjet lhůtu pro podání ústavní stížnosti. Stěžovatel neuvedl, kdy mu bylo usnesení Nejvyššího soudu doručeno, avšak Ústavní soud nepovažoval za nutné vyžadovat si ke zjištění této skutečnosti trestní spis Okresního soudu v Přerově. Nepochybuje o tom, že předmětné rozhodnutí stěžovatel obdržel v přiměřené lhůtě po jeho vydání a že lhůtu k podání ústavní stížnosti zmeškal, neboť návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutím, na jejichž základě byl uznán vinným trestným činem a odsouzen k trestu odnětí svobody podal až po více než jednom roce od skončení trestního řízení, a to včetně řízení o dovolání (sám stěžovatel uvedl, že Nejvyšší soud rozhodl dne 23. 2. 2012.
Za této situace Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, aniž by považoval za účelné vyzývat stěžovatele k odstranění vad jeho podání spočívajících zejména v absenci právního zastoupení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. července 2013
Milada Tomková, v. r.
soudce zpravodaj
Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mimo jiné též to, zda byla podána včas.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost je třeba podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně vyložil, že procesním prostředkem k ochraně práva ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu není jakýkoli procesní prostředek, který by sice mohl být způsobilý změnit nepříznivou situaci stěžovatele, avšak stěžovateli přímo nepřísluší. Takovými jsou různé podněty státnímu zastupitelství, příp. i ke stížnosti pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatele bylo v projednávaném případě dovolání, které Nejvyšší soud odmítl. Ode dne doručení usnesení Nejvyššího soudu stěžovateli bylo třeba odvíjet lhůtu pro podání ústavní stížnosti. Stěžovatel neuvedl, kdy mu bylo usnesení Nejvyššího soudu doručeno, avšak Ústavní soud nepovažoval za nutné vyžadovat si ke zjištění této skutečnosti trestní spis Okresního soudu v Přerově. Nepochybuje o tom, že předmětné rozhodnutí stěžovatel obdržel v přiměřené lhůtě po jeho vydání a že lhůtu k podání ústavní stížnosti zmeškal, neboť návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutím, na jejichž základě byl uznán vinným trestným činem a odsouzen k trestu odnětí svobody podal až po více než jednom roce od skončení trestního řízení, a to včetně řízení o dovolání (sám stěžovatel uvedl, že Nejvyšší soud rozhodl dne 23. 2. 2012.
Za této situace Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, aniž by považoval za účelné vyzývat stěžovatele k odstranění vad jeho podání spočívajících zejména v absenci právního zastoupení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. července 2013
Milada Tomková, v. r.
soudce zpravodaj