ECLI:CZ:US:2013:1.US.2031.12.1
sp. zn. I. ÚS 2031/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Rostislava Haase, zastoupeného JUDr. Jaroslavou Heřmanovou, advokátkou, se sídlem Opava, Olomoucká 2, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2012, č. j. 16 Co 20/2012-179, a proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 6. 10. 2011, č. j. 7 C 33/2010-150, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní soud zjistil z vyžádaného soudního spisu následující.
Stěžovatel se jako žalobce domáhal snížení výživného, které je povinen platit žalované jako zletilé dceři, a které bylo naposledy stanoveno v roce 2007 ve výši 5.000 Kč měsíčně. Domáhal se snížení na částku 800 Kč (později 1.000 Kč) měsíčně, počínaje dnem 1. 3. 2010.
Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Uvedl především následující. Stěžovatel (též jako žalobce) je bývalý profesionální hokejový hráč v SRN, který se vrátil v březnu do České republiky. Žalovaná - dcera stěžovatele - byla ve školním roce 2011/2012 přijata ke studiu na vysoké škole, na které platí školné 58.000 Kč ročně. Stěžovatel neprokázal, že by neměl prostředky na placení stávajícího výživného. Po návratu do České republiky dále vyvíjí sportovní činnost, snaží se organizovat brankářské kempy, za které inkasuje platby jménem obchodní společnosti. Stěžovatel je vlastníkem dvou lukrativních nemovitostí, a to dvou nových vil na Krétě. Z rezervace pobytu na těchto vilách prostřednictvím internetu je zřejmé, že jsou pronajímány. Soud neuvěřil tvrzení žalobce, že je to v podstatě podnikatelský záměr, pokud jsou na internetu uvedeny údaje o obsazenosti těchto nemovitostí v Řecku, a že z pronájmu těchto nemovitostí žádný příjem nemá. Stěžovatel dále vlastní buď sám nebo se svojí manželkou byt v O. a nebytový prostor v O. a z těchto nemovitostí mu nájemci platí nájemné, a to dohromady 7.000 Kč měsíčně. Stěžovatel tvrdil nulový příjem, což okresní soud vyhodnotil jako účelové. Dále užívá osobní automobil Škoda Yetti dva roky starý. Proto okresní soud dovodil, že majetkové poměry, tak jak je stěžovatel prezentoval, neodpovídají realitě. Naopak, potřeby žalované dcery se zvýšily, neboť se připravuje na své budoucí povolání a nastoupila na studium na vysoké škole.
Krajský soud rozsudek soudu prvního stupně napadeným rozhodnutím potvrdil. Uvedl, že se poměry změnily u jeho dospělé dcery, která nyní studuje vysokou školu, i u stěžovatele; ten již sice nemá příjmy jako profesionální hokejista, ale jeho poměry přesto umožňují, aby platil dosavadní výživné. Nelze prý přijmout argumentaci stěžovatele, který poukazuje na své nízké příjmy a naopak nepřihlíží ke svým majetkovým poměrům, zejména k vlastnictví předmětných nemovitostí. Plnění vyživovací povinnosti náleží mezi nejelementárnější povinnosti a je nutno přihlížet k celkovým poměrům povinného. Je na stěžovateli, aby provedl s majetkem taková opatření, aby mohl dostát svým povinnostem. Z internetové adresy byla zjištěna obsazenost dvou nemovitostí stěžovatele na Krétě od poloviny června do poloviny srpna 2009, 2010, 2011. Odvolacímu soudu není zřejmé, v čem má spočívat reklamní prezentace, pokud žalobce inzeruje, že tyto objekty jsou v nejfrekventovanějším období obsazeny.
II.
Stěžovatel navrhl zrušit v záhlaví citovaná rozhodnutí obecných soudů pro tvrzené porušení svých základních práv, zejména práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
V konkrétnostech uvádí především následující. Stěžovatel byl aktivním hráčem hokeje a tuto činnost provozoval 11 let v Německu. V 41 letech musel aktivní hokej ukončit a vrátil se s nynější manželkou a dvěma nezletilými dětmi do České republiky a byl nezaměstnaný. V listopadu 2009 založil s manželkou společnost zabývající se poskytováním potřeb v hokeji; podnikali společně, veškerý majetek je ve společném jmění manželů, což soudy nevzaly v úvahu. Manželka stěžovatele k jeho dceři z prvního manželství vyživovací povinnost nemá. Stěžovateli se nepodařilo zajistit odpovídající činnost ve sportovních službách. Náklady spojené s trenérskou činností jsou značné a pro provoz trenérské činnosti potřebuje i osobní automobil. Soudy se nezabývaly potřebami nové rodiny stěžovatele a jeho dvou nezletilých dětí. Rovněž nebyla vzata v úvahu skutečnost, že objekty na Krétě stěžovatel nemůže pronajímat, protože nejsou zkolaudovány a stěžovatel nemá doklad zvaný EOT. V důsledku nedostatku finančních prostředků jsou objekty zakonzervovány a vzhledem k situaci v Řecku jsou neprodejné. Ačkoliv žalovaná Nikola Haasová byla přítomna u jednání, předseda senátu nezjišťoval, zda tato skutečně nadále studuje. Bylo povinností soudu v souladu s §120 odst. 2 o. s. r. provést i další důkazy, potřebné ke zjištění skutkového stavu. Konkrétně šlo o dotaz, zda dcera Nikola Haasová studuje, o převzetí peněžního deníku stěžovatele k porovnání s daňovými přiznáními, vyhodnocení internetové korespondence s Tomášem Samkem a o další důkazy.
III.
Ústavní soud připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující - pod aspektem zákazu svévole - do ústavněprávní roviny (srov. kupř. usnesení ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. I. ÚS 822/13, usnesení ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 899/13). Takový stav, i při vědomí nálezů, jichž se stěžovatel dovolává, v dané věci zjištěn nebyl.
Obecné soudy, jak je patrno z obsahu napadených rozhodnutí, se dané věci řádně věnovaly a na základě zjištěného skutkového stavu, který Ústavní soud (s připomenutím své judikatury) nemůže přehodnocovat, ve svých rozhodnutích přezkoumatelným a ústavně souladným způsobem, dostatečně rozvedly své úvahy, na jejichž podkladě zamítavě rozhodly o návrhu stěžovatele na snížení vyživovací povinnosti. Úvahy obou soudů se zakládají na ústavně souladné racionální argumentaci a jsou reflexí nezávislého soudního rozhodování vycházejícího z čl. 82 odst. 1 Ústavy; proto postačí v podrobnostech na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat. Zde Ústavní soud poukazuje na to, že majetkové poměry je třeba zkoumat komplexně, tedy včetně vlastnictví nemovitostí a nelze jen úzce vycházet z příjmů za práci. Z této zásady obecné soudy přiléhavě vycházely, jestliže poukázaly na to, že stěžovatel vlastní více nemovitostí, včetně dvou lukrativních vil na Krétě. V reakci na to odvolací soud adekvátně dovodil, že je věcí stěžovatele učinit se svým majetkem taková opatření, aby dostál elementární povinnosti vyživovací ke své dceři, která se připravuje na budoucí povolání studiem na vysoké škole (byť soukromé).
V konkrétnostech lze dodat následující.
Stěžovatel namítá, že veškerý společný majetek je ve společném jmění manželů, což soudy nevzaly v úvahu. Tu Ústavní soud uvádí, že oba soudy naopak výslovně počítají s eventualitou, že některé nemovitosti v České republiky spadají do společného jmění manželů (str. 9 rozsudku okresního soudu, str. 2 rozsudku krajského soudu). Stěžovatel používá sousloví, že "veškerý náš společný majetek" má být ve společném jmění manželů, leč samotná nynější manželka stěžovatele před okresním soudem uvedla, že to je stěžovatel, který vlastní dvě nové lukrativní vily na Krétě, jež jsou pronajímány; naopak o společném jmění manželů nynější manželka hovoří jen ve vztahu k vnitrostátním nemovitostem. Shodně uvádí i stěžovatel ve svém účastnickém výslechu (č. l. 127). K tomu Ústavní soud podotýká, že důležitým důvodem napadených rozhodnutí byly právě ony dva domy na Krétě, z nichž především obecné soudy dovozovaly majetkové poměry stěžovatele. To kontrastuje s tvrzením advokátky stěžovatele před soudem prvního stupně, že "je v podstatě sociální případ." (č. l. 48).
Stěžovatel dále prohlásil, že se soudy nezabývaly potřebami jeho nové rodiny a jeho dvou nezletilých dětí. Tu Ústavní soud uvádí, že obecné soudy byly s touto skutečností konfrontovány již v textu žaloby (srov. např. str. 2 nahoře napadeného rozsudku okresního soudu), jakož i v dalším průběhu řízení a není důvodu se domnívat, že by ji do svých závěrů nepromítly. I při existenci této skutečnosti jejich závěr o zamítnutí snížení výživného z 5.000 Kč měsíčně na 800 Kč měsíčně (popř. na 1.000 Kč) - především s ohledem na stěžovatelovo vlastnictví více nemovitostí, z toho dvou vil na Krétě - obstojí.
Stěžovatel namítá, že v protokolu o jednání před odvolacím soudem nejsou zaznamenány veškeré výroky předsedy senátu. Ústavní soud uvádí, že stěžovatel měl právo podat návrh na doplnění protokolu a námitky proti jeho znění podle §40 odst. 8 o. s. ř., o kterých by rozhodoval předseda senátu, což však neučinil. Ostatně stěžovatel ani neuvádí, co tak podstatného by nebylo v protokolu zaznamenáno, aby věc dosahovala ústavně právní roviny.
Stěžovatel dále namítl, že soudy nepřihlédly k významným skutečnostem, přestože bylo jejich povinností v souladu s §120 odst. 2 o. s. r. provést i jiné důkazy než navržené. Konkrétně šlo o dotaz, zda dcera Nikola Haasová studuje, o převzetí peněžního deníku stěžovatele k porovnání s daňovými přiznáními a o některé důkazy další.
Tu je zřejmé, že stěžovatel plně nereflektuje povahu řízení před obecnými soudy. Šlo totiž nikoli o řízení o snížení výživného pro nezletilou dceru, nýbrž pro dceru zletilou. Tudíž, jednalo se o řízení toliko na návrh (srov. §99 odst. 2 zákona o rodině), a tím o řízení tzv. sporné; neuplatní se tedy stěžovatelem odkazované ustanovení §120 odst. 2 o. s. ř. Pokud stěžovatel tvrdí, že soud se měl ze své iniciativy dokázat žalované, zda studuje, pak přehlédl, že soudu bylo předloženo potvrzení o studiu ze dne 12. 9. 2011 (srov. str. 8 napadeného rozsudku okresního soudu), takže takový dotaz soudu by byl nadbytečný.
Ústavní soud závěrem konstatuje, že vedení řízení ze strany stěžovatele lze s jistou mírou zjednodušení charakterizovat jako zamlčování právně relevantních skutečností; jestli druhý účastník řízení tuto skutečnost namítne, přichází ze strany stěžovatele účelová obrana, která je posouvána podle souzené důkazní situace a podle aktuálních tvrzení žalované.
Jako příklad lze uvést následující. Stěžovatel v žalobě nehovoří o vlastnictví jakékoli nemovitosti a mluví jen o příjmech (čl. 1). Je to však žalovaná, která musí být procesně aktivní a dokládat výpisy z katastru nemovitostí a internetu, že stěžovatel je vlastníkem nejen tří vnitrostátních nemovitostí (v rámci společného jmění manželů), ale je i výlučným vlastníkem dvou domů na Krétě (č. l. 19). Až když žalovaná zjistila majetkové poměry (vlastnictví nemovitostí) stěžovatele, pak to stěžovatel uznává (č. l. 25), avšak jen částečně; například o domech na Krétě tvrdí, že tyto nepronajímá, aniž by uvedl důvod takového jednání (č. l. 25). Byla to pak opět žalovaná, která vyvíjela aktivitu za účelem odhalení skutečných majetkových poměrů stěžovatele. Před soudem prvního stupně totiž poukazuje na příslušné webové stránky, z nichž plyne, že domy na Krétě si lze pronajmout a je tam vyznačena i obsazenost domů (č. l. 48). Na to reaguje advokátka stěžovatele se slovy, že "se jedná o nabídky, uvedené akce se vůbec nemusely uskutečnit, spousta lidí odhlásila svoji účast." (č. l. 48); to je však v rozporu předchozím stěžovatelovým tvrzením, že tyto domky nepronajímá vůbec. Ústavní soud v této souvislosti uvádí, že kdyby stěžovatel skutečně nemohl domy na Krétě pronajímat (kvůli neexistenci kolaudace či dokladu, jak tvrdí), pak rozumně nevysvětlil, proč na webových stránkách obsazenost domů avizuje.
IV.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva a svobody stěžovatele napadenými rozhodnutími obecných soudů zjevně porušeny nebyly.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2013
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu