ECLI:CZ:US:2013:1.US.2811.13.1
sp. zn. I. ÚS 2811/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Jozefa Rabeka, proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 7. 2013 č. j. 44 EXE 454/2013-37, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 13. 9. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti směřující proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 7. 2013 č. j. 44 EXE 454/2013-37, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na zastavení exekuce, prováděné podle příkazu soudního exekutora ze dne 30. 4. 2013 č. j. 003 EX 1657/13-20 srážkami ze mzdy a jiných příjmů stěžovatele jako manžela osoby povinné.
Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadaného rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny formální předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro meritorní projednání ústavní stížnosti.
Přestože návrh stěžovatele nesplňoval náležitosti vymezené pro něj zákonem o Ústavním soudu, nevyzýval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad, a to z důvodu, že jde z jeho strany o podání zjevně nepřípustné.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Zmíněnými prostředky se ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádné opravné prostředky, dále - vyjma návrhu na obnovu řízení - mimořádné opravné prostředky (včetně takového, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení), a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřením zásady subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná, tedy pokud byly vyčerpány všechny dostupné procesní prostředky obrany (mimo zákonem výslovně stanovené výjimky).
Pro posouzení (ne)přípustnosti předmětné ústavní stížnosti je proto rozhodující skutečnost, že stěžovatel brojí pouze proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut jeho návrh na zastavení exekuce, a nenapadá tak rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje - jak ukládá zákonná úprava. Ústavní soud v řízení zjistil, že stěžovatel proti napadenému usnesení první instance podal též řádný opravný prostředek (odvolání), o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Z uvedeného je zřejmé, že za daného procesního stavu nejsou vyčerpány procesní prostředky k nápravě, když se dotčená věc nachází ve stadiu odvolacího řízení, tudíž není ani pravomocně skončena (dalším zákonným prostředkem ochrany je pak dovolání). Ústavní stížnost je proto předčasná.
Z řečeného důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout. Naplnění podmínek ustanovení §75 odst. 2 písm. a) téhož předpisu Ústavní soud neshledal; ostatně ani sám stěžovatel jejich existenci netvrdil.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2013
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj