ECLI:CZ:US:2013:1.US.359.13.1
sp. zn. I. ÚS 359/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti Josefa Nováka, zast. JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem, sídlem Sladkovského 13, Kolín IV., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2012, č.j. 32 Cdo 2376/2011-141, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9.2.2011, č.j. 4 Cmo 262/2010-111, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3.8.2010, č.j. 5 Cm 345/2008-79, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a společnosti SG Strojírna, s.r.o., sídlem Nádražní 166/II, Sušice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaných ve sporu, v němž se vedlejší účastnice domáhá vůči němu zaplacení ceny díla. V návrhu stěžovatel podrobně informoval o obsahu uzavřené smlouvy o dílo, o vadách provedeného díla a o jejich odstranění třetím subjektem (část I.-III.). K průběhu sporu uvedl (část IV.), že Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") mu uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 1 431 758,62 Kč s příslušenstvím, výsledek odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze (dále jen "vrchní soud") pominul a doplnil, že Nejvyšší soud dovolání odmítl. Proti rozhodnutím obecných soudů vznáší řadu konkrétních výhrad, které koncentruje do námitky, že nebyly provedeny jím navržené důkazy (o neúplnosti díla, o prokázání jemu vzniklé škody), čímž měla být porušena jeho ústavně zaručená práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"); tvrdí, že neúplně zjištěný skutkový stav věci, založený zamítnutím odůvodněných důkazních návrhů, jimiž zamýšlel dokázat oprávněnost jím uplatněného nároku na náhradu škody ve svých důsledcích vedlo k nesprávným skutkovým závěrům, následně k vadnému hodnocení neúplně provedených důkazů a současně k nesprávnému právnímu a ústavně nesouladnému posouzení (v této souvislosti namítá i poručení čl. 37 odst. 3 Listiny). Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.
Vzhledem ke zjištění, že ústavní stížnost nesplňovala náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pokud jde o předepsané přílohy, byl stěžovatel, resp. jeho právní zástupce, vyzván k odstranění vad (při té příležitosti byl upozorněn na nedostatek v podpisu návrhu), a to ve lhůtě deseti dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla právnímu zástupci doručena prostřednictvím datové schránky dne 26.2.2013, v určené lhůtě obdržel Ústavní soud 4 vyhotovení původního návrhu doplněná o prohlášení advokáta a jeho podpis na poslední straně, chybějící nezbytné přílohy (srov. §72 odst. 6 zák. č. 182/1993 Sb.) však dodány nebyly.
Vzhledem k tomu, že vady návrhu nebyly v určené lhůtě odstraněny, Ústavní soud návrh podle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2013
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj