ECLI:CZ:US:2013:1.US.965.13.1
sp. zn. I. ÚS 965/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatelky Mgr. Jarmily Tykvové, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, advokátní kancelář se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 28, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2012 č. j. 30 Cdo 3453/2011-178 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. března 2011 č. j. 1 Co 306/2010-145, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka, která navrhla zrušení výše citovaných rozhodnutí, odůvodnila ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčena v právech zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že dle jejího přesvědčení soudy značně pochybily v řízení o žalobě, kterou se domáhala ochrany osobnosti, když do práva na její ochranu bylo nepřípustným způsobem zasaženo orgány činnými v trestním řízení. Poukázala na okolnosti, za nichž byla provedena domovní prohlídka v jejím domě, postup Policie ČR označila za protiprávní a příkaz k prohlídce pak za nicotný, když nebyl vydán oprávněnou osobou. Městský soud v Praze návrh, kterým žádala o uložení povinnosti žalovaným, omluvit se jí za protiprávně provedenou domovní prohlídku, byl zamítnut, Vrchní soud v Praze podanému odvolání nevyhověl a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když se s jeho názory a s jeho závěry ztotožnil. Nejvyšší soud její podané dovolání odmítl, přičemž vytrvale opakoval právní názor obecných soudů - že provedení domovní prohlídky bylo v souladu se zákonem a že se jednalo o pouhý výkon práva. Tím také nepřípustně zasáhl do jejího práva na spravedlivý proces.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížností napadených rozhodnutí, zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, shledán nebyl. Nejvyšší soud poukazem na svou judikaturu, na obsah rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2011 a na obsah podání žalobkyně, vyčerpávajícím způsobem vyložil důvody, pro něž její dovolání, jako nepřípustné, opodstatněně odmítl. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v souladu s §212 občanského soudního řádu a pro zjištění, učiněná Městským soudem v Praze (sp. zn. 34 C 129/2008) a za použití výkladu ustanovení §11 a 13 obč. zákona, důvodně rozhodnutí - o zamítnutí žaloby stěžovatelky na ochranu osobnosti, potvrdil. V odůvodnění svého rozsudku se se všemi uplatněnými námitkami vypořádal a na ně lze proto v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2013
Ivana Janů v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu