ECLI:CZ:US:2013:2.US.1091.13.1
sp. zn. II. ÚS 1091/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Michala Vlacha, zastoupeného Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem, se sídlem Náměstí T. G. Masaryka 11, 796 01 Prostějov, proti usnesení soudního exekutora Mgr. Lenky Černoškové, Exekutorský úřad Prostějov ze dne 17. 9. 2012, č. j. 018 EX 00181/04-031, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2012, sp. zn. 56 Co 803/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 28. 3. 2013 se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť měl za to, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na soudní a jinou právní ochranu a právo na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a z čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Napadeným rozhodnutím soudního exekutora ze dne 17. 9. 2012, č. j. 018 EX 00181/04-031, byla pro nesložení přiměřené zálohy zastavena exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2004, č. j. 50 Nc 4095/2004-7. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele (v postavení oprávněného) zaplatit náklady exekuce ve výši 7.800 Kč a o tom, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2012, sp. zn. 56 Co 803/2012, kterým bylo dále rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal protiústavnost napadených rozhodnutí pro jejich rozpor s rozhodovací praxí Ústavního soudu, konkrétně odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 455/08 ze dne 10. 3. 2009. Podrobně popsal průběh exekuce, přičemž těžištěm jeho námitek je především nesouhlas s rozhodnutím o jeho povinnosti uhradit náklady exekuce; ty podle jeho názoru byly zaviněny postupem exekutora, který jej o průběhu exekuce řádně neinformoval.
Ústavní soud si vyžádal spis Exekutorského úřadu Prostějov sp. zn. 018 EX 00181/04.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), rozeznává v §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Podle ustanovení §43 odst. 3 usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadeného rozhodnutí a obsahem vyžádaného spisu Exekutorského úřadu Prostějov sp. zn. 018 EX 00181/04. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V obecné rovině Ústavní soud zformuloval zásadu, dle níž, v situaci, kdy k objektivní skutkové okolnosti zastavení exekuce přistoupí i konkretizované okolnosti subjektivní povahy (procesní zavinění oprávněného), může být uložena povinnost náhrady nákladů řízení oprávněnému. Přitom procesní zavinění oprávněného nelze bez dalšího založit pouze na jeho dispozičním úkonu, tj. na návrhu na nařízení exekuce.
Východiskem je určení a hodnocení důvodů, pro něž k zastavení exekuce došlo, přičemž mezi hlediska zkoumání nenáleží majetnost, resp. nemajetnost povinného. Ústavní soud uvádí, že krajský soud se s námitkami stěžovatele, které se co do podstaty shodují s obsahem námitek uplatněných v ústavní stížnosti, řádně vypořádal. Při rozhodování přihlédl ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, věc po právní stránce hodnotil a právní normy aplikoval s ohledem na ústavní principy obsažené v Listině a judikatuře Ústavního soudu, přičemž své rozhodnutí podrobně odůvodnil. Lze tedy uzavřít, že odvolací soud ústavně přijatelně, na základě provedeného dokazování, zjistil skutkový stav, na který aplikoval přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu, když dospěl k závěru, že to byl stěžovatel, kdo zavinil zastavení exekuce tím, že nesložil požadovanou zálohu, ač k jejímu složení byl exekutorem vyzván v souladu se zákonem.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutí tvrzené porušení základních práv stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2013
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu