ECLI:CZ:US:2013:2.US.1116.13.1
sp. zn. II. ÚS 1116/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudce Stanislava Balíka a soudkyně Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek 1) L. A. a 2) A. S., zastoupených JUDr. Janem Šafrou, advokátem se sídlem Revoluční 1082/8, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. února 2013, č. j. 20 Co 1013/2012-291, o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto:
Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. února 2013, č. j. 20 Co 1013/2012-291, se do rozhodnutí Ústavního soudu o podané ústavní stížnosti odkládá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o Ústavním soudu“), podána řádně a včas, stěžovatelky brojily proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž tento nařídil navrácení stěžovatelky 2), jakožto nezletilé dcery stěžovatelky 1) a M. S., v řízení před krajským soudem v postavení žalobce, do místa jejího obvyklého bydliště v obci V., Italská republika, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.
Stěžovatelky ve velmi obsáhlé ústavní stížnosti namítají, že vydáním napadeného rozhodnutí krajského soudu došlo k neoprávněnému zásahu zejména do ústavně zaručených práv nezletilé stěžovatelky 2), jejíž navrácení do Italské republiky by pro ni mohlo znamenat výrazné ohrožení, pro což svědčí řada důkazů, jako např. znalecký posudek z oboru dětské psychologie vypracovaný PhDr. Jaroslavem Šturmou a doručený Ústavnímu soudu. Rozsudkem krajského soudu tak měla být porušena práva garantovaná čl. 14, čl. 26, čl. 32, čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod, čl. 10, 11 a 16 odst. 1 písm. g) Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, čl. 12 a 13 Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, čl. 3 a 12 Úmluvy o právech dítěte, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Zásadně platí, že podaná ústavní stížnost nemá odkladný účinek (srov. ustanovení §79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s ustanovením §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však Ústavní soud může na návrh účastníka odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
Podmínky citovaného ustanovení jsou dle názoru Ústavního soudu splněny, neboť pravomocné a vykonatelné rozhodnutí krajského soudu může v daném případě a v daných souvislostech být závažným zásahem do základních práv stěžovatelek, neboť rozhodnutí Ústavního soudu si může s ohledem na obsáhlou a složitou materii ústavní stížnosti vyžádat delší čas. Ústavní soud nemá zatím rovněž k dispozici soudní spis, přičemž výkonem napadeného rozhodnutí hrozí nebezpečí z prodlení, spočívající v nevratných negativních následcích pro nezletilou stěžovatelku 2). Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému přistoupil k odkladu vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí, aniž by jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2013
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu