ECLI:CZ:US:2013:2.US.1210.13.1
sp. zn. II. ÚS 1210/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké, soudkyně zpravodajky a Stanislava Balíka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Jiřiny Schwarzerové, právně zastoupené Mgr. Lucynou Abrahamovou, advokátkou se sídlem Poděbradova 2738/16, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu č.j. 30 Cdo 3280/2012-54 ze dne 30. 1. 2013, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 22 C 219/2011-12 ze dne 7. 12. 2011 a usnesení Městského soudu v Praze č.j. 22 Co 35/2012-19 ze dne 15. 6. 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě dle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména pak právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a odst. 3, a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Podle stěžovatelky spočívá porušení shora citovaných ústavních práv zejména v tom, že obecné soudy nepřiznaly stěžovatelce osvobození od soudních poplatků ve věci žaloby na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, a ve věci jí neustanovily zástupce dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Podle přesvědčení stěžovatelky soudy nesprávně posoudily její majetkové poměry a věc nebylo možno ani posoudit jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení (za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod). V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
Ústavní soud opakovaně judikuje, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 271/2000 ze dne 17. 8. 2000). Ústavní přezkum je omezen toliko na posouzení, zda obecné soudy při rozhodování nepostupovaly svévolně.
Tak tomu v projednávané věci zjevně nebylo. Všechny soudy ve svých rozhodnutích řádně vysvětlily, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a jejich závěry je možno označit za přiměřené. Soudy zohlednily jak majetkové poměry stěžovatelky, tak její možnosti se ve věci zastupovat sama. Navíc soudy dospěly k závěru, že předmětné řízení je již ze zákona od soudních poplatků osvobozeno (§11 odst. 1 písm. l) zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Při množství soudních sporů, jež stěžovatelka vedla či stále vede, je namístě přistupovat k jejím opakujícím se žádostem o ustanovení zástupce spíše rezervovaně a s ohledem na výjimečnost tohoto institutu.
Na základě shora uvedeného proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2013
Jiří Nykodým
předseda senátu