ECLI:CZ:US:2013:2.US.1661.13.1
sp. zn. II. ÚS 1661/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Stanislava Tondla, zastoupeného Mgr. Pavlem Marťánem, advokátem, AK se sídlem Latrán 193, 381 01 Český Krumlov, proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 6. 11. 2012 č. j. 5 C 96/2009-349 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 2. 2013 č. j. 22 Co 122/2013-399, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, doplněnou podáním ze dne 5. 6. 2013, se stěžovatel s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora označených rozsudků obecných soudů vydaných v řízení proti žalované Vladimíře Grečnárové.
Z napadených rozsudků připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že Okresní soud v Českém Krumlově zamítl žalobu stěžovatele, kterou se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost umístit na konkrétně označený pozemek v S. zeminu tak, aby vodovodní přípojka stěžovatele vedená na pozemku žalované byla umístěna v hloubce nejméně 90 dm po povrchem pozemku (výrok I.), aby žalovaná vybudovala na předmětném pozemku v označeném místě vodovodní šachtu (výrok II.) a aby odstranila z vodovodní přípojky vodovodní uzávěr (výrok III.). Tato rozhodnutí Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil, rozhodnutí o vzájemném návrhu žalované (výrok IV.) odvolací soud potvrdil v upřesněném znění tak, že uložil stěžovateli povinnost odstranit z předmětného pozemku vodovodní přípojku zřízenou v roce 1998, předmětný pozemek vyklidit a vyklizený předat žalované. Odvolací soud též rozhodl o povinnosti stěžovatele zaplatit žalované na nákladech řízení před nalézacím soudem částku 25 051 Kč a na nákladech před odvolacím soudem částku 13 452 Kč.
V ústavní stížnosti a jejím doplnění stěžovatel právním závěrům obecných soudů oponoval, vyjádřil přesvědčení, že tvrzení uvedená v žalobě prokázal, a pokud soud považoval předložené důkazy za nedostatečné, postupoval při jejich hodnocení formálně. Stěžovatel rovněž vytkl obecným soudům, že při právním posouzení věci nepostupovaly podle ustanovení §135c občanského zákoníku (stavba na cizím pozemku) a nezajistily spravedlivější úpravu vztahů sporujících se stran.
S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh na odklad vykonatelnosti výroku, jímž mu bylo uloženo odstranit z předmětného pozemku vodovodní přípojku; stěžovatel namítl, že realizací této povinnosti by se jeho rodina ocitla bez dodávky vody.
Dříve, než se může Ústavní soud zabývat věcným přezkumem stěžovaných rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mimo jiné i to, zda je přípustná.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne též tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení §75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
Vzhledem k tomu, že k vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu došlo po 1. lednu 2013, zabýval se Ústavní soud přípustností ústavní stížnosti s ohledem na novelizaci ustanovení §237 o. s. ř. a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, provedenou v obou případech zákonem č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, neboť podle přechodných ustanovení čl. II odst. 1 a 7 a čl. IV odst. 1 zákona č. 404/2012 Sb. je nová právní úprava určující jak pro posouzení přípustnosti dovolání, tak i ústavní stížnosti proti tomuto rozhodnutí směřující.
Podle §237 o. s. ř. ve znění zákona č. 404/2012 Sb. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ústavní soud v usnesení ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13 (dostupné v el. podobě na http://nalus.usoud.cz) konstatoval, že v řízení o ústavní stížnosti, nejde-li o případ, kdy nejsou splněny procesní podmínky pro její věcné projednání, se Ústavní soud zabývá otázkou, zda rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Zdůraznil, že jde vždy o otázku právní, nikoliv skutkovou. Tato její kvalifikace se přitom uplatní bez ohledu na to, zda důvody pro závěr o porušení základního práva vycházejí ze zjištěných vad řízení, zahrnujících i případné vady týkající se provádění a hodnocení důkazů, jejichž důsledkem mohou být nesprávné skutkové závěry. Z tohoto důvodu je proto jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, uplatnitelná jako dovolací důvod (s výjimkou námitek, k jejichž uplatnění zákon stanoví jiný právní prostředek ochrany práva, např. žalobu pro zmatečnost). Účastník odvolacího řízení, který tvrdí, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, se tak může domáhat ústavní stížností jejich ochrany pouze tehdy, pokud předtím řádně a účinným způsobem vyčerpal dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. ve znění zákona č. 404/2012 Sb. V opačném případě by totiž byla jeho ústavní stížnost nepřípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb.).
Ve vztahu k ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., ve znění zákona č. 404/2012 Sb., Ústavní soud v citovaném usnesení zdůraznil, že jeho nové znění je třeba interpretovat šířeji, ve spojení s pojmem "otázky hmotného nebo procesního práva" podle §237 o. s. ř., ve znění zákona č. 404/2012 Sb. Takto vymezený dovolací důvod se týká nesprávného posouzení věci nejen z hlediska práva hmotného, nýbrž též práva procesního, a tudíž zahrnuje i "vady řízení" ve smyslu §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2012, je-li s nimi spojena existence příslušné právní otázky.
Ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva [srov. usnesení ze dne 28. dubna 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475)], což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky (efektivně) vyčerpal. V opačném případě by byla ústavní stížnost podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
V projednávané věci Ústavní soud ověřil, že stěžovatel nenapadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, což vedlo k závěru, že všechny zákonem stanovené procesní prostředky k ochraně svého práva nevyčerpal; ústavní stížnost směřující do meritorních výroků rozsudků Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českém Krumlově je tedy nepřípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb.).
Při odmítnutí ústavní stížnosti z důvodu její nepřípustnosti sdílí akcesorický návrh (návrh na odklad vykonatelnosti jednoho z meritorních výroků) osud ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 14. června 2013
Milada Tomková, v. r.
soudkyně zpravodajka