ECLI:CZ:US:2013:2.US.1986.13.1
sp. zn. II. ÚS 1986/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké, soudce Stanislava Balíka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Jitky Pourové, zastoupené JUDr. Jaroslavem Hoškem, advokátem, AK se sídlem Na Příkopě 958/25, 110 00 Praha 1, proti rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru pozemních komunikací, ze dne 10. 5. 2013 č. j. 329/2013-120-STSP/2 a rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru dopravy, ze dne 4. 3. 2013 č. j. OD 1105/2012-16/280.13/Ap KULK 17271/2013, spojené s návrhem na přednostní projednání věci a návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou elektronicky dne 25. 6. 2013 se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž Krajský úřad Libereckého kraje, odbor dopravy, vydal stavební povolení ke stavbě silnice I/35 Bílý Kostel - Hrádek na Nisou - II. etapa, a rozhodnutí, jímž Ministerstvo dopravy, odbor pozemních komunikací, její odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatelka uvedla, že povolená stavba silnice I/35 se v určených stavebních objektech dotýká pozemků, u nichž jí bylo odňato nebo omezeno její vlastnické právo. Vyvlastňovací rozhodnutí však napadla žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, dle části páté občanského soudního řádu (vedené pod sp. zn. 62 C 70/2012), o které dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že žaloba má podle zákona o vyvlastnění suspenzivní účinky na rozhodnutí o vyvlastnění, bylo stavební povolení vydáno za stavu, kdy není postaveno najisto, že Ředitelství silnic a dálnic ČR je oprávněným vlastníkem nebo uživatelem pozemků dotčených stavbou.
Pokud jde o přípustnost ústavní stížnosti, stěžovatelka uvedla, že napadla rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru pozemních komunikací, správní žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (vedenou pod sp. zn. 59 A 49/2013), o které dosud nebylo rozhodnuto. Stěžovatelka však nepovažuje správní žalobu za efektivní prostředek ochrany, neboť má za to, že než o ní bude rozhodnuto, bude stavba silnice realizována nebo se dostane do fáze, kdy jakýkoliv výrok o ní bude pouze akademický. Stavebník totiž ihned po doručení napadeného rozhodnutí zahájil skrývku orné půdy a zahájil masivní stavební práce. S poukazem na průtahy (blíže nespecifikované) stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud za použití ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost neodmítl, neboť je důvodný předpoklad, že za dobu řízení před správním soudem jí může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Ze stejných důvodů požádala, aby Ústavní soud považoval věc za naléhavou a aby zvážil možnost odkladu vykonatelnosti napadených správních rozhodnutí.
Z vyžádaného stejnopisu žaloby proti rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru pozemních komunikací, ze dne 10. 5. 2013 č. j. 329/2013-120-STSP/2, podané ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, a usnesení téhož soudu ze dne 2. 7. 2013 č. j. 59 A 49/2013-64, připojeného k ústavní stížnosti, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala dne 6. 6. 2013 žalobu proti ústavní stížností napadeným rozhodnutím, vedenou pod sp. zn. 59 A 49/2013, které soud nepřiznal odkladný účinek.
Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky představuje pouze subsidiární prostředek ochrany práv jednotlivce. Ústavní stížnost je zásadně přípustná k projednání Ústavním soudem až poté, kdy stěžovatel vyčerpá všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Takovým procesním prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv jednotlivců, a teprve není-li zjednána náprava v rámci obecného soudnictví, vstupuje na scénu Ústavní soud přezkoumávající postup soudů toliko z hlediska zachování ústavnosti.
Stěžovatelka se domáhala připuštění ústavní stížnosti opíraje se o ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce [tj. povinnost vyčerpání všech procesních prostředků], jestliže v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. K tomuto ustanovení Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 65/98 ze dne 9. 4. 1998 (U 28/10 SbNU 443) vyložil, že ke značným průtahům musí docházet v řízení o opravném prostředku v řádném instančním postupu, nikoliv v řízení o prostředku k ochraně práva vůbec jak má na mysli ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. V usnesení ze dne 30. 11. 2006 sp. zn. I. ÚS 740/06 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud dodal, že "opravným prostředkem není ve správních věcech správní žaloba, ale až (eventuálně) následně podaný opravný prostředek napadající rozhodnutí správního soudu. Tedy průtahy, o nichž hovoří citované ustanovení, nejsou průtahy vzniklými v řízení u soudu prvního stupně, nýbrž průtahy v řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně". Obdobně i komentářová literatura uvádí, že výjimka ze zásady přípustnosti v §75 odst. 2 písm. b) zákona o ústavním soudu se týká jen řízení o opravném prostředku, nikoli o podaném návrhu (srov. Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V. Zákon o Ústavním soudu, Komentář. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2007585 s.).
Od výkladu ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jak byl podán shora, neměl Ústavní soud důvod se jakkoliv odchýlit ani v projednávané věci. Po zjištění, že připuštění ústavní stížnosti proti rozhodnutím správních orgánů bylo odůvodněno průtahy v řízení o správní žalobě, konstatoval nenaplnění zákonné podmínky pro aplikaci ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, což následně vedlo k závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti, jak již ostatně deklaroval v usnesení ze dne 20. 6. 2013 sp. zn. IV. ÚS 1809/13.
Ústavní soud připouští, že lze nalézt i názor, podle kterého lze považovat i procesní prostředky proti pravomocným rozhodnutím za prostředky opravné, popřípadě mimořádně opravné (srov. Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I. Zákon o Ústavním soudu s komentářem, Praha, ASPI, a. s., 2007 s. 389), takový výklad ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu však v projednávané věci nesdílel.
Podle ustanovení §39 zákona o Ústavním soudu se při projednávání návrhů Ústavní soud nemusí řídit pořadím, v němž mu návrhy došly, jestliže se usnese, že věc, které se některý návrh týká, je naléhavá. Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti v poměrně brzké době po jejím doručení, a proto nepovažoval za nezbytné samostatným usnesením vyslovovat podle ustanovení §39 zákona o Ústavním soudu naléhavost věci.
Podle ustanovení §79 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost nemá odkladný účinek, Ústavní soud však může vykonatelnost napadených rozhodnutí za podmínek stanovených odst. 2 citovaného ustanovení odložit. Při odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost pak tento akcesorický návrh sdílí osud ústavní stížnosti samotné; o tomto návrhu pak nerozhoduje soudce - zpravodaj, ale senát Ústavního soudu.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2013
Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu