ECLI:CZ:US:2013:2.US.2564.12.1
sp. zn. II. ÚS 2564/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudkyně Dagmar Lastovecké a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. Z., zastoupeného JUDr. Pavlem Kvíčalou, advokátem, se sídlem nám. T. G. Masaryka 18, Prostějov, proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov č. j. 1 T 6/2011-548 ze dne 12. 5. 2011 a usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 358/2011 ze dne 13. 10. 2011, za účasti Okresního soudu Brno-venkov a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství Brno-venkov a Krajského státního zastupitelství v Brně, o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:
Vykonatelnost rozsudku Okresního soudu Brno-venkov č. j. 1 T 6/2011-548 ze dne 12. 5. 2011 a usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 358/2011 ze dne 13. 10. 2011 se do rozhodnutí Ústavního soudu o podané ústavní stížnosti odkládá.
Odůvodnění:
1. Návrhem doručeným dne 9. 7. 2012 ve lhůtě stanovené ustanovením §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), splňujícím i další formální podmínky [ustanovení §30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], brojil stěžovatel proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím, jimiž byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen za tuto trestnou činnost a sbíhající se trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1, 3 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 12. 2010 sp. zn. 2 T 182/2010, podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, když pro výkon trestu odnětí svobody byl podle §39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti (§49 odst. 1 tr. zák.).
2. V ústavní stížnosti stěžovatel napadl postup Okresního soudu Brno-venkov s tím, že ve věci rozhodoval soud ve složení, jež neodpovídá zákonu, trestní právo bylo aplikováno nad rámec subsidiarity trestní represe a pojetí trestního práva jako "ultima ratio", proces byl zatížen vadami spočívajícími v porušení zásady volného hodnocení důkazů, čímž mělo dojít k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
3. Dne 3. 6. 2013 stěžovatel požádal o "odklad výkonu rozhodnutí trestu odnětí svobody" s poukazem na svůj zdravotní stav související s jeho upoutáním na invalidní vozík a s odůvodněním, že obdobné podání směřoval i vůči soudu nalézacímu, ten však na něj nijak nereagoval.
4. Ústavní soud předesílá, že není vázán odůvodněním stěžovatelova návrhu, ale toliko jeho petitorním žádáním.
5. Ústavní soud z napadených rozhodnutí a předloženého spisu zjistil, že soudy kladly stěžovateli za vinu jednání spočívající v uzavření kupní smlouvy k nemovitosti, aniž by mohl splnit svůj závazek zaplatit za převod vlastnického práva kupní cenu.
6. Byť ústavní stížnost neslouží k tomu, aby Ústavní soud nově zjišťoval skutkový stav, je nutné zmínit ustanovení §81 zákona o Ústavním soudu, podle kterého Ústavní soud není vázán skutkovým zjištěním učiněným v předchozích řízeních.
7. Ústavní soud při předběžném posouzení rozhodných otázek zjistil, že kupní smlouva byla uzavírána mezi nepřítomnými účastníky, a z listin založených ve spisu, avšak ani z listin, které si Ústavní soud vyžádal z příslušného katastrálního úřadu, neplyne, že by byla naplněna podmínka stanovená v §45 odst. 1 občanského zákoníku ("[p]rojev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde."). Jak z ustálené praxe soudů plyne, k uzavření smlouvy o převodu nemovitosti nedojde v důsledku jakéhokoliv včasného prohlášení adresáta návrhu (obláta) o přijetí návrhu, ale jen v důsledku prohlášení projeveného písemnou formou na téže listině. Vůči nepřítomnému navrhovateli je přijetí návrhu účinné až od okamžiku, kdy mu došel návrh na uzavření smlouvy, podepsaný adresátem návrhu. I když tedy adresát návrh na uzavření smlouvy, který obdržel od nepřítomného navrhovatele, podepíše a o podepsání navrhovatele informuje, není smlouva uzavřena, dokud podepsaný návrh nedojde navrhovateli (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 114/99 ze dne 5. 12. 1999), tj. písemný návrh na uzavření smlouvy musí být též písemně přijat, k čemuž tam, kde není navrhovatel přítomen, může dojít pouze tak, že písemné přijetí návrhu dojde navrhovateli.
8. Ústavní soud došel k předběžnému závěru, že k uzavření kupní smlouvy nedošlo (kupující podepsal kupní smlouvu dne 9. 7. 2008 v Prostějově, prodávající ji podepsala dne 10. 7. 2008 v Brně; na smlouvě chybí doložka, že se kupující s akceptací svého návrhu seznámil); je-li však tato skutečnost rozhodná pro posouzení viny stěžovatele, neboť obecné soudy toto jednání zahrnuly do tzv. skutkové věty, aniž by však smlouvu po této stránce přezkoumaly, pak zde existuje vysoká pravděpodobnost, že napadená rozhodnutí trpí závažnou vadou.
9. Ústavní soud dal prostor účastníkům řízení, aby se k otázce (ne)uzavřené smlouvy a vlivu odlišného posouzení na důvodnost petitorního žádání ústavní stížnosti vyjádřili. Krajský soud v Brně Ústavnímu soudu oznámil, že se k výzvě z různých důvodů nemůže vyjádřit, Okresní soud Brno-venkov byl nečinný.
10. Vedlejší účastníci se svého práva na vyjádření k ústavní stížnosti vzdali.
11. Ústavní soud vzal dále v úvahu jednání poškozené (kupující), která k některým úkonům ze strany stěžovatele dala svůj souhlas ("svolení poškozeného"), a i když se jednalo o nemovitost, nevyužila odborné právní pomoci, v případu nebyly posouzeny širší skutkové okolnosti ("spekulace" s územním plánem v souvislosti s rozvojem a budováním zdrojů solární energie, na nichž měl mít zájem manžel prodávající), a z odůvodnění usnesení odvolacího soudu je zřejmé, že tento soud reagoval na zcela konkrétní právní a skutkové námitky (vliv rozvazovací podmínky ve "smlouvě" dohodnuté, výše způsobené škody, vliv schváleného smíru v civilním řízení, výše aktiv kupujícího v době jednoho z vytýkaných jednání, nedostatečně prokázaný úmysl, nepřiměřenost trestu atp.) natolik vágně, že vůbec není zřejmé, zda se odůvodnění vztahuje k souzenému případu.
12. Zásadně platí, že podaná ústavní stížnost nemá odkladný účinek (srov. ustanovení §79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s ustanovením §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
13. Podmínky citovaného ustanovení jsou dle názoru Ústavního soudu splněny, neboť pravomocné a vykonatelné rozhodnutí obecných soudů může v daném případě a v daných souvislostech být závažným zásahem do základních práv stěžovatele za situace, kdy rozhodnutí Ústavního soudu si vyžádá delší čas, přičemž okolnosti případu předběžně odůvodňují zásah Ústavního soudu.
14. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému přistoupil k odkladu vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí, aniž by jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti [§79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2013
Jiří Nykodým v. r.
předseda senátu