ECLI:CZ:US:2013:2.US.260.13.1
sp. zn. II. ÚS 260/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatele Pavla Černoty, advokátem nezastoupeného, směřujícím proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2012, č. j. 8 As 71/12-26, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s podáním, v němž navrhl zrušit v záhlaví specifikované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Návrh nemá náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), meritorně se jím nelze zabývat. Stěžovatel sice v rubrice svého návrhu uvedl, že jej činí prostřednictvím Českou advokátní komorou určené advokátky Mgr. Romany Andělové a přiložil přípis, podle jehož textu jmenovanou pověřuje zastupováním před Ústavním soudem v dané záležitosti. Toto pověření advokátka neakceptovala. Navíc podání se stěžovatel, jak dokládá jeho forma i obsah, sepsal evidentně sám, což neodpovídá smyslu a účelu povinného zastoupení. Přitom v nedávné době byl v rámci řízení sp. zn. II. ÚS 3788/12, kdy postupoval obdobně (uvedl, že návrh činí prostřednictvím advokáta dr. Řezníčka určeného ČAK, ovšem řádné zmocnění nedoložil), takto poučen (výzva ze 17. 10. 2012): "Smyslem tohoto ustanovení zákona je zajistit efektivní ochranu práv účastníka. Znamená to mimo jiné, že advokát ústavní stížnost také skutečně vypracuje. V podání uvádíte, že jste zastoupen Mgr. Vladimírem Řezníčkem, kterého Česká advokátní komora určila k poskytnutí právní služby. Plná moc jmenovanému advokátu udělená a jím akceptovaná však k návrhu připojena nebyla a je evidentní, že podání jste si vypracoval sám."
Podmínka řízení vyžadovaná §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu tedy splněna nebyla. Splnění této procesní povinnosti ignoruje záměrně, ačkoliv o následcích nesplnění této podmínky řízení byl Ústavním soudem v minulosti již nesčetněkrát poučen. Totéž platí i o dalších formálních náležitostech podání (rozsahu a kvalitě tvrzení, formulaci petitu, atd.) a povinnosti přiložit kopii napadeného rozhodnutí, resp. rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva; ani tentokrát napadené usnesení nepřipojil. Přes opakovaná poučení je tedy i nynější návrh koncipován zcela v duchu podání předchozích, tedy nesplňuje ani základní formální požadavky zákona o Ústavním soudu.
V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
Soudci zpravodaji nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. února 2013
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj