ECLI:CZ:US:2013:2.US.3679.12.1
sp. zn. II. ÚS 3679/12
Nález
Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka - ze dne 16. dubna 2013 sp. zn. II. ÚS 3679/12 ve věci ústavní stížnosti Igora Matveeva, zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 55 EC 610/2011-37 ze dne 11. června 2012, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit 950 Kč s příslušenstvím coby přirážku k jízdnému za neprokázání se platným jízdním dokladem a nahradit náklady řízení, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10 jako účastníka řízení a společnosti Tessile ditta, a. s., se sídlem Ve Studeném 117/5a, Praha 4, IČ 27822117, zastoupené JUDr. Pavlem Truxou, advokátem, se sídlem ul. Josefa Knihy 177, Rokycany, jako vedlejší účastnice řízení.
I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 55 EC 610/2011-37 ze dne 11. června 2012 bylo zasaženo do stěžovatelova práva na spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 55 EC 610/2011-37 ze dne 11. června 2012 se proto ruší.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 24. září 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jehož prostřednictvím usiloval stěžovatel o zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 s odůvodněním, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Jelikož ústavní stížnost byla podána včas a splňovala i veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo možné přistoupit k jejímu věcnému přezkumu.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 55 EC 610/2011, který si Ústavní soud za tím účelem vyžádal, vyplynulo, že řízení v předmětné věci bylo zahájeno k návrhu žalobkyně - společnosti Tessile ditta, a. s., se sídlem Ve Studeném 117/5a, Praha 4, IČ: 27822117 (dále jen "vedlejší účastnice"), která se proti stěžovateli jako žalovanému domáhala úhrady přirážky k jízdnému za nesplnění povinnosti prokázat zaplacení stanoveného jízdného platným jízdním dokladem. Na podkladě tohoto návrhu vydal dne 29. června 2011 Obvodní soud pro Prahu 4 elektronický platební rozkaz č. j. 74 EC 3696/2011-11, jímž uložil stěžovateli, aby do patnácti dnů ode dne doručení rozkazu zaplatil vedlejší účastnici částku 950 Kč s příslušenstvím a dále náhradu nákladů řízení ve výši 6 420 Kč k rukám právního zástupce vedlejší účastnice nebo aby v téže lhůtě proti rozkazu podal odpor (výrok I). Ve výroku II soud uložil stěžovateli, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně vyjádřil ve věci samé a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení [srov. §114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "o. s. ř.")]. Téhož dne Obvodní soud pro Prahu 4 vydal usnesení vyzývající účastníky řízení, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (založeno na č. l. 12 spisu). Obě rozhodnutí pak byla stěžovateli doručena dne 14. července 2011.
Dne 20. července 2011 Obvodní soud pro Prahu 4 obdržel odpor stěžovatele proti elektronickému platebnímu rozkazu, ve kterém stěžovatel uvedl, že jeho cestovní pas byl zneužit některým z bývalých spolubydlících a že podpis na zápisu o provedené přepravní kontrole není jeho podpisem, v tomto ohledu vyjádřil ochotu podrobit se znaleckému zkoumání z oboru písmoznalectví. V závěru stěžovatel požádal o zrušení platebního rozkazu a nařízení soudního jednání ve věci. Následně dne 21. července 2011 byla do spisu založena plná moc udělená stěžovatelem pro zastupování ve věci právnímu zástupci JUDr. Milanu Hulíkovi.
Usnesením č. j. 74 EC 3696/2011-20 ze dne 25. července 2011 Obvodní soud pro Prahu 4 vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl o postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 10 (výrok II), v jehož obvodu se nacházelo nově zjištěné trvalé bydliště (dlouhodobý pobyt pro cizince) stěžovatele.
Dne 27. července 2011 stěžovatel soudu předložil doplnění odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu o listinný důkaz - výpis z databáze Dopravního podniku hl. města Prahy, který prokazoval, že v době provedení přepravní kontroly disponoval měsíčním kupónem.
Podání stěžovatele (odpor i jeho doplnění) zaslal Obvodní soud pro Prahu 10, spolu s výzvou ze dne 2. září 2011, nechť sdělí své procesní stanovisko, vedlejší účastnici, která posléze v přípise ze dne 11. října 2011 a opětovně ze dne 16. února 2012 sdělila, že na podané žalobě v plném rozsahu trvá.
V návaznosti na to Obvodní soud pro Prahu 10 přistoupil dne 11. června 2012 k vyhlášení rozsudku č. j. 55 EC 610/2011-37, kterým žalobě vyhověl a stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 950 Kč s příslušenstvím (výrok I) a na náhradě nákladů řízení částku 2 160 Kč (výrok II). Obvodní soud pro Prahu 10 přitom postupoval podle §115a o. s. ř. s tím, že účastníci řízení proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, resp. na výzvu soudu k vyjádření se k zamýšlenému rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání s doložkou podle §101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nereagovali. V odůvodnění napadeného rozsudku Obvodní soud pro Prahu 10 dále konstatoval, že žalovaný (tj. stěžovatel) se k žalobě nevyjádřil, rozhodnutí soudu se tak zakládalo toliko na důkazech předložených vedlejší účastnicí. Tento rozsudek byl stěžovateli doručen dne 13. července 2012.
Dne 31. července 2012 stěžovatel podal prostřednictvím svého právního zástupce návrh na vyslovení neúčinnosti doručení výzvy zaslané stěžovateli Obvodním soudem pro Prahu 10 a doručení rozsudku téhož soudu č. j. 55 EC 610/2011-37 ze dne 11. června 2012, odůvodněný skutečností, že citovaný rozsudek ani výzva, aby se vyjádřil k soudem zamýšlenému rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, nebyly v rozporu s ustanovením §50b o. s. ř. doručeny právnímu zástupci stěžovatele.
Ještě tentýž den, tj. 31. července 2012, Obvodní soud pro Prahu 10 odeslal rozsudek č. j. 55 EC 610/2011-37 ze dne 11. června 2012 do datové schránky právního zástupce stěžovatele, jemuž byl řádně doručen dne 1. srpna 2012. Obvodní soud pro Prahu 10 vedle toho, resp. navzdory tomu, v usnesení č. j. 55 EC 610/2011-48 ze dne 12. prosince 2012 vyslovil neúčinnost doručení výzvy zaslané stěžovateli jmenovaným soudem, ale i doručení rozsudku č. j. 55 EC 610/2011-37 ze dne 11. června 2012.
V mezidobí se již stěžovatel obrátil na Ústavní soud. V ústavní stížnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 10 vytkl postup dle §115a o. s. ř., pro nějž nebyly v daném řízení splněny podmínky, neboť stěžovatel v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu výslovně požádal o nařízení soudního jednání. Současně stěžovatel v odporu "uvedl důkazy ve svůj prospěch, kterými se soud prvního stupně ve svém rozsudku nezabýval, nikterak je nezhodnotil, opomenul je." Obvodní soud pro Prahu 10 měl tak stěžovateli odepřít přístup k soudu a porušit jeho právo na spravedlivý proces.
Podle ustanovení §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval Ústavní soud účastníka řízení a vedlejší účastnici řízení, aby se k podané ústavní stížnosti vyjádřili.
Obvodní soud pro Prahu 10 dané možnosti nevyužil.
Vedlejší účastnice připustila, že pokud soud prvního stupně ve věci vydal rozsudek bez nařízení soudního jednání, pak jednal zřejmě v rozporu se žádostí stěžovatele, vyjádřenou v podaném odporu ze dne 19. července 2011. Dále však poukázala na absenci tvrzení o porušení konkrétních základních lidských práv v ústavní stížnosti jako podmínky její projednatelnosti. Rozhodnutí o podané ústavní stížnosti se proto rozhodla ponechat na Ústavním soudu.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah přiloženého spisového materiálu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Jestliže postupují obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, respektují procesní ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud činit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku.
Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se každý může účinně domáhat stanoveným postupem svého práva a žádat přezkoumání zákonnosti u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Hovoří-li Listina o "stanoveném postupu", míní tím postup podle pravidel obsažených v procesních předpisech.
Podle §115a o. s. ř. platí, že "k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v §120 odst. 2." Z citovaného ustanovení tedy plyne, že pokud se účastník řízení práva účasti na projednání věci nevzdal či s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nesouhlasil, nelze ve věci bez nařízení ústního jednání rozhodnout.
V nyní posuzované věci stěžovatel v odporu, který podal proti elektronickému platebnímu rozkazu u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 20. července 2011, výslovně žádal nařízení soudního jednání, což Obvodní soud pro Prahu 10, kromě jiného, zcela opomenul. Jmenovaný soud navíc vycházel z nesprávného předpokladu, že výzvu dle §115a o. s. ř. adresoval stěžovateli on sám.
Z řečeného rezultuje, že Obvodní soud pro Prahu 10 nedostál své povinnosti plynoucí pro něj z ustanovení §115a o. s. ř., tj. nařídit jednání ve věci, a tím zajistit účastníku řízení možnost předstoupit před soud, předestřít mu svá tvrzení, vyjádřit se k žalobě a předložit důkazy za účelem hájení svých práv. Svým postupem tak Obvodní soud pro Prahu 10 odepřel stěžovateli právo na přístup k soudu a právo na projednání věci v jeho přítomnosti (čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Uvedené porušení ústavně zaručených práv stěžovatele je současně natolik zásadní, že jej Ústavní soud nemohl pominout, přestože v meritu věci bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč. Ani u bagatelních věcí nelze totiž slevit z principů, na nichž je založen spravedlivý proces.
Ústavní soud proto podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl ústavní stížnosti a napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 55 EC 610/2011-37 ze dne 11. června 2012 podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil. Ústavní soud takto rozhodl bez nařízení ústního jednání (§44 zákona o Ústavním soudu).