ECLI:CZ:US:2013:2.US.409.13.1
sp. zn. II. ÚS 409/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké, soudkyně zpravodajky a Stanislava Balíka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Andrey Kubálové, právně zastoupené JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem Renoirova 624, Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2012 sp. zn. 28 Co 489/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě dle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména pak právo dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným rozsudkem byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky na snížení výživného na žalovanou - zletilou dceru stěžovatelky - s odůvodněním, že ke snížení výživného stanoveného v částce 3.000 Kč na částku 1.500 Kč nejsou důvody a v silách stěžovatelky je i nadále výživné v původně stanoveném rozsahu platit. Odvolací soud rozsudek potvrdil s tím, že nedošlo k takové změně poměrů na straně stěžovatelky, které by snížení částky výživného odůvodňovaly.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení (za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod). V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není dalším stupněm v systému všeobecného soudnictví a není soudem instančně nadřízeným obecným soudům. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. k posouzení, zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčen předpisy ústavního pořádku chráněná základní práva či svobody účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
V daném případě Ústavní soud důvody k zásahu neshledal, neboť námitky stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti jsou pouhou polemikou se závěry obecných soudů a nedosahují vůbec ústavně právní roviny. Z tohoto důvodu Ústavní soud považuje shora uvedené odůvodnění tohoto usnesení za dostatečné s odkazem na novelizované znění §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, dle něhož usnesení o odmítnutí návrhu lze stručně odůvodnit i jen uvedením zákonného důvodu, pro který se ústavní stížnost odmítá.
Na základě shora uvedeného proto Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2013
Jiří Nykodým
předseda senátu